Vážení najdisáci,po delší době a po zralé úvaze jsem se odhodlal otevřít jedno z ožehavých témat - téma závisti. Osobně se na ni dívám dvojím pohledem. Zřeno tím prvním, je to jedna z nejodpornějších lidských vlastností, právem považovaná za smrtelný hřích. Leč když na ni koukám z jiné strany jeví se mi jako jeden z projevů lidského ega, reagujícího na realitu života vyplývající občas z křivdy a zoufalství. Pohledů může být víc, třeba se vám podaří odkrýt mnohé další.Těším se jako vždy na plodnou diskuziZatím vás všechny zdravímVáš tělem i duchem oddanýKocour_Mivik
hajounek
Řekla bych, že v závisti, v pocitu jako takovém bude hodně vnitřního strachu, bolesti z nenaplněných tužeb, možná absence sebedůvěry ve vlastní schopnosti ty svoje touhy naplnit..
Dle mého skromného názoru závist není nic odsouzeníhodného, naopak bych řekla že takoví lidé potřebují hodně soucitu, lásky a podpory, aby se naučili věřit v sebe sama.