Tak už je opět večer,sluníčko skončilo svoji pouťa za oknem dozněla ptačí kantiléna.Sedím tu v křesle, v ruce telefon a čekám, kdy ozve se ten známý tón,který mám u tvého jména.Dnes se celý den ještě neozvala mě srdce buší jako zvon.Bojím se o tebe, vždyť víšberuško moje tečkovanáa vždycky jsem šťastný,když zazní ta melodie známá.Snad někde o naší lásce sníš.Nosím tě stále ve svém srdcivšak když vidím tě a slyším,mé oči i uši jsou ti vděčné,ale to už přece dávno víš.Miluji tě.....sluníčko sedmitečné