Dračí Okna uplakaná deštěm,Rozpité šminky šedi prachuV únorovém podvečeruŠtětcemMaluji pamětí láskuSrdce se vzpírá strachu Člověk člověku katem jeA k popravišti kráčíBoty vyšívané zlatemKrev nevinná až smáčíKrůpěj za krůpějíProudy ohně z krve dračí Rudá ze vzpomínek nevymizíAť již meč vlastní je či cizíNa botách opět zaleskne se zlatoA drahokamyVšichni zavřem oči v dálce jednou samiVůkol jen rozmazané blátoA ticho, nebo pláč?Nebude, kdo by zašeptalCos byl asi zač?
toy
» ži.va
Je to.. o ubližování a majetnickosti.. neboli o tom, za čím se většina honí - a přitom to vůbec není tím, co je v našem životě důležité.. :) Díky za tvá slova :)