už včera jsem psala sen o stromě.Ještě by mě zajímal názor na další z mých nezapomenutelných snů.Byla jsem ve starém sadě.Stála jsem u staré jabloně které jsem se dotkla jednou rukou.Vnímala jsem její kůru a pocity,najednou jse mi vybavili špatné věci v mém životě a cítila jsem takový žal a bolest,že jsem padala na kolena.Přišla ke mě žena v šedém pánském obleku a pomalu mě odvedla do staré kuchyně.Připadalo mi to jako v jiném století.Byly tam ještě dvě ženy vařili jsme polévku,byla ve skleněném hrnci a pak přišli dva muži a já jsem koukala aby jim jídlo stačilo.Sedli si ke stolu a já jsem si nalila kávu,dala do ní med a šla jsem si sednout na schody,ze kterých jsem koukala zase do toho sadu.Napila jsem se a cítila chuť medu.Přišla ke mě ta žena a já jsem se jí ptala proč to tak musí být?Ona mi odpověděla:Víš,u nás se říká,písnička už zpívá jenom ty ji ještě neslyšíš.Objala mě o v tuchvíli jako bych vše znala a pochopila.Poděkovala jsem jí a pak jsem chtěla jít zas k té jabloni,ale už jsem věděla,že se probouzím a nepustilo mě to tam.Tak jsem se otočila ke světlu,které bylo jako slunce a zavřela oči.Kde jsem byla?Co to má znamenat.Škoda,že tomu všemu nerozumím.