Ach jo, proč tomu tak je, že má člověk období, kdy se cítí skvěle, je šťastný a snaží se, aby všichni okolo byli šťastní a je plný energie, život baví... A z ničeho nic přijde období, kdy je člověk bez nálady, bez energie a jen s donucením se vůbec nutí k nějaké činnosti a ptá se na smysl života? Vše mu přijde stereotypní a k ničemu? Kde je problém? Proč se to stává?
kapka růžové
...když duše trpí, je třeba to přijmout...najít svůj střed a chvíli tam být...procítit všechny ty emoce a místo nich si nastolit vnitřní klid...transformaci nezastavíš, nezbývá, než ji nechat proběhnout ...