Deprese NENÍ jen stav mysli... - Diskuze a zkušenosti

PavelH » Nuna Z mého energetického pohledu deprese vznikají v podstatě jako každý jiný „stínový“ vzorec chování VŽDY v důsledku neschopnosti akceptovat přirozený život a své dispozice pro to, jak s ním zacházet. To člověka zachytává do „bahna“ začarovaných cyklických vzorců chování, kdy snaha dostat se ven obvykle vede k ještě hlubšímu zapadnutí.

Pokud budu vnímat Vaši otázku jako osobní dotaz, tak se vrátím zpět k Vašemu osobnímu nastavení, ze kterého jsem Vám v minulém svém příspěvku (na jiném místě) popsal jen menší, byť tu nejzákladnější a klíčovou část (u které je vždy potřeba v mém smyslu práci sama se sebou začít). Ale pokud jde o možnosti, které mohou člověka dovést k depresi, ve Vašem nastavení je možné zaregistrovat jednu klíčovou dispozici, jejíž téma se však ve vašem nastavení (jak už to tak i bývá) vícekrát opakuje. Toto téma a jeho projev ovlivňují de facto všechny vaše ostatní schopnosti a dispozice – a vždycky v tom smyslu, jakým si ji umožníte realizovat. Jde o vaši schopnost (nebo potenciálně neschopnost) udržet si díky odstoupení, pozastavení se a dočasné nečinnosti tu nejlepší perspektivu a nadhled nad životní situací a pustit se do chystané akce nebo do jednání v ten správný čas. Tuto energii člověk dokáže správně uvolňovat tehdy, když dokáže správně vnímat život. Jde o základní respekt, trpělivost a porozumění přirozeným životním rytmům. Jde o to, dokázat zůstat v propojení s celkem, jehož prospěch má být vždy na prvním místě (kdy ten osobní je vždy důsledkem, který ho následuje). U Vás jde tedy o to, dokázat odstoupit, neunáhlit se a dovolit si trpělivě čekat - a do akce se pustit až tehdy, když máte „vnitřní jasno“, kdy podstatou této dispozice je rozpoznání, že ten správný čas přišel. A protože to souvisí i s emocemi, součástí je i emocionální jasno. Proti tomu ale obvykle stojí velmi typické nutkání, zdánlivá „potřeba“, která vás může hnát do akce s tím, že si budete často připadat, jako že už včera bylo určitě pozdě. Zejména když člověk trpí depresemi, o to více mívá pocit, že musí „něco udělat“, že nemůže čekat. Výsledkem je příliš velký „tlak na pilu“, snaha držet život ve svých rukou a ovládat ho - bez důvěry v něj, bez důvěry v jeho přirozené rytmy. Ze strachu, že člověku něco uteče, že o něco přijde.

Smyslem této Vaší dispozice je zdravý vnitřní tlak k životní expanzi a vývoji, ve kterém Vám však nesprávně zvolené načasování může naprosto zabránit. A uvíznutí v takovém vzorci, v jeho začarovaném kruhu, vás emocionálně dusí a ve výsledku to může vést až ke zhroucení, depresím a apatii, kdy člověk má tendenci se vzdávat sebe i svého života, který nemá smysl. Nepřijetí čekání, nepřijetí svých omezení a svých nálad, generuje nekonečný vnitřní smutek, který je velmi depresivní.

Rád bych poznamenal, že nikdy a k ničemu neexistuje jen jediná cesta. To, s čím pracuji já, však vychází z uvědomění si jedinečnosti každého z nás, kdy nikdo není stejný, jako druhý. Bohužel, tento základní fakt není v obecně vnímaném přístupu k životu společností brán v úvahu, a nejsme toho v důsledku své výchovy a vzorců, které v průběhu svého formování přebíráme od svých rodičů a od společnosti běžně schopni ani my sami. Jak už o tom v praktickém směru psala i Madahi, obtíže mohou stejně vypadat, stejné mohou být symptomy a projevy, ale podstata jen výjimečně. V tom má každá rada od druhého člověka značné omezení. Moje reakce souvisí vyloženě s osobním nastavením člověka, nicméně energetická otevřenost a ovlivnitelnost člověka aurami druhých lidí anebo i tranzity dává k dispozici i další možnosti.

Co bych rád podtrhl na závěr, že v probírání se takovýmito tématy kolem života a zacházení s ním si velmi mnoho z nás až příliš slibuje od samotného svého poznání – od vhodných informací a jejich pochopení. Máme obvykle pocit, že pochopení toho, co jsme dělali nějak špatně, s sebou automaticky přináší naši transformaci. A nejsme schopni domyslet ani akceptovat, že proces, ke kterému musí následně dojít uvnitř nás samotných – proces přepsání jednoho vzorce (často karmického) za druhý – že chce více. Jde totiž o přepsání genetického vzorce a ten vedle nezbytného času na celý proces vyžaduje nejenom to, abychom si to nové pouze zapamatovali, ale aby nám náš přístup umožnil nový přístup nasáknout a přijmout nový náhled skutečně za svůj.