Hraniční porucha osobnosti


14.10.2011 - 14:36
(Váhy) LemmOny
Hraniční porucha osobnosti
JanježekByl jednou jeden sedlák, který měl dostatek peněz i polí, ale ač byl bohatý, přece mu něco chybělo. Neměl se svou ženou žádné děti. Když chodíval s ostatními sedláky do města, dělali si z něj často posměch a ptali se, proč nemá žádné děti. Nakonec se rozzlobil, a když přišel domů, řekl: „Chci mít dítě, i kdyby to měl být ježek.“ Jeho ženě se pak skutečně narodilo dítě, které bylo od pasu nahoru ježek a od pasu dolů chlapec. Když žena dítě uviděla, zděsila se a řekla: „Vidíš, ty jsi nás zaklel.“ Muž odpověděl: „Tady už nářek nepomůže. Chlapce musíme pokřtít, ale nemůžeme nikoho pozvat za kmotra.“ Žena dodala: „A nemůžeme ho ani jinak pokřtít než Janježek.“ Když ho farář pokřtil, řekl: „Kvůli bodlinám ho nemůžete dát do pořádné postele.“ Připravili mu tedy za pecí trochu slámy a položili jej do ní. Janaježka nemohla matka ani kojit, protože by ji popíchal bodlinami.A tak ležel za pecí osm let, a jeho otec byl unavený a přál si, aby syn raději zemřel. Stalo se, že ve městě byl jarmark a sedlák tam chtěl jít. Zeptal se ženy, co by jí měl přinést. „Trochu masa a pár chlebů, co už je tak doma zapotřebí,“ odpověděla. Pak se zeptal služky, ta chtěla pár pantoflů a punčochy s klínky. Nakonec se také zeptal: „A co bys chtěl ty, Jeneježku?“ „Tatíčku, přineste mi dudy,“ odpověděl. Když se pak sedlák vrátil domů, dal ženě, co nakoupil, maso a chleba, pak dal služce pantofle a punčochy s klínky, a nakonec zašel i za pec a dal synovi dudy. Když Janježek uviděl dudy, řekl: „Tatíčku, jdi do kovárny a nech mi podkovat kohouta, pak odejdu a nikdy víc se nevrátím.“ Otec byl rád, že se ho zbaví, a dal mu kohouta podkovat. Když to udělal, Janježek na kohouta nasedl a odjel.Vzal s sebou i prasata a osly, které chtěl v lese pást. V lese s ním musel kohout vyletět na strom a na něm Janježek seděl, hlídal osly a prasata. Seděl tam dlouho, až se stádo rozrostlo, a otec doma o něm nevěděl. Když tak Janježek seděl na stromě, nadouval své dudy a krásně hrál. Jednou jel kolem král, který zabloudil, a slyšel krásnou hudbu. Velice se tomu podivil. Poslal sluhu, aby se poohlédl, odkud ta hudba pochází. Uviděl, jak na stromě sedí zvířátko, vypadalo jako kohout, na němž sedí ježek a hraje. Král nařídil sluhovi, aby se zvířete zeptal, jestli neví, kudy se jde do jeho království. Janježek slezl ze stromu a řekl, že mu ukáže cestu, když mu král podepíše a slíbí první, co potká na královském dvoře, až se vrátí domů. Král si pomyslil: „To mohu snadno udělat, Janježek tomu stejně nerozumí, můžu mu napsat, co chci.“ Král vzal pero a inkoust a cosi načmáral. Když to udělal, Janježek mu ukázal cestu a král přišel šťastně domů. Jeho dcera jej už zdálky zahlédla, plna radosti mu pospíchala v ústrety a zlíbala jej. Král si vzpomněl na Janaježka a vyprávěl dceři, co jej potkalo. Že musel připsat podivnému zvířeti, co první potká doma, a to zvíře sedělo na kohoutovi jako na koni a krásně hrálo. Král ale ve skutečnosti napsal, že to nesmí dostat, protože to zvíře stejně neumí číst. Princezna se tomu zaradovala a řekla, že je to dobře, protože by stejně nikam nešla.Janježek dál hlídal osly a prasata, byl pořád veselý, seděl na stromě a hrál na dudy. Tehdy se stalo, že kolem jel jiný král se svými sluhy a posly, zabloudil a nemohl najít cestu domů, protože les byl veliký. Také slyšel zdálky krásnou hudbu, i řekl jednomu poslovi, aby se podíval, cože to je. Posel došel až ke stromu, uviděl, jak na větvi sedí kohout a na něm Janježek. Posel se jej zeptal, co tam nahoře dělá: „Pasu své osly a prasata, a co si přejete vy?“ Posel mu pověděl, že zabloudili a netrefí zpátky do království, jestli by jim nemohl ukázat cestu. Janježek na kohoutovi slezl ze stromu a řekl starému králi, že mu ukáže cestu, když mu dá to, co doma před královským zámkem potká jako první. Král přitakal a podepsal Januježkovi, že to má mít. Když se to stalo, jel Janježek na kohoutovi před nimi a ukazoval jim cestu. Král dojel šťastně do své říše a všichni se velmi radovali. Měl jedinou dceru, která byla velice krásná. Princezna mu běžela v ústrety, padla mu kolem krku, políbila jej a radovala se, že se její stařičký otec zase vrátil. Ptala se také, kde byl tak dlouho. Král jí vyprávěl, že zabloudil a málem se už nevrátil, ale když jel přes veliký les, jeden napůl ježek, napůl člověk seděl na kohoutovi na vysokém stromě a krásně hrál. Ten že mu ukázal cestu, ale král že mu za to slíbil to, co prvního potká na královském dvoře. A tím je právě ona, proto je mu to tak líto. Dcera mu ale slíbila, že s Janemježkem ráda půjde, z lásky ke svému starému otci. Janježek pásl svá prasata, a ta prasata měla další prasata, a bylo jich tolik, že jich byl plný les. Janježek už nechtěl zůstat v lese a dal vzkázat svému otci, aby vyprázdnil všechny chlévy ve vesnici, protože přichází s takovým velkým stádem, že si bude moct každý vzít tolik prasat, kolik chce. Jeho otec posmutněl, když to slyšel, protože si myslel, že Janježek dávno zemřel. Janježek se ale posadil na svého kohouta, hnal prasata před sebou do vesnice a tam je dal porazit. Potom řekl: „Tatíčku, dej mi mého kohouta ještě jednou podkovat, pak odjedu a v životě se už nevrátím.“ Otec nechal kohouta podkovat a těšil se, že Janježek se už neukáže.Janježek jel do prvního království. Král rozkázal, že když někdo přijede na kohoutovi a bude mít u sebe dudy, všichni na něj mají střílet, sekat a bodat, aby se nedostal do zámku. Když se Janježek přiblížil, doráželi na něj bodáky, ale on pobídl kohouta ostruhami a vylétl nad bránou až do králova okna. Volal na krále, aby mu dal, co slíbil, jinak že zabije jej i jeho dceru. Král začal dceři hezky domlouvat, aby s Janemježkem šla a zachránila život otci i sobě. Dcera se oblékla do bílého, otec jí dal kočár s šesti koňmi, množství služebnictva, peněz a statků. Princezna se posadila do kočáru a Janježek s kohoutem a dudami vedle ní, rozloučili se s králem a odjeli. Král si myslel, že už je nikdy neuvidí. Bylo to ale jinak, protože když byli kousek za městem, svlékl si Janježek krásné šaty a popíchal princeznu svou ježčí kůží, až byla celá krvavá. „To je odměna za vaši faleš! Běž, nechci tě,“ řekl a zahnal ji domů. Princezna byla nadosmrti zostuzená.Janježek ale jel dál na svém kohoutovi a se svými dudami do druhého království, jehož králi také ukázal cestu. Tento král ale přikázal, že když přijde někdo jako Janježek, mají mu vzdát poctu, pustit jej dovnitř, provolávat mu slávu a uvést jej do královského zámku. Když jej královská dcera uviděla, vyděsila se, protože vypadal opravdu zvláštně, ale řekla si, že se nedá nic dělat, když to otci slíbila. Uvítala Janaježka a vdala se za něj. Janježek s ní musel ke královské tabuli, princezna usedla po jeho boku, a jedli a pili. Když přišel večer a chtěli jít na lůžko, princezna se zalekla jeho bodlin. Janježek ji ale uklidňoval, aby se nebála, že se jí nic nestane. Starému králi řekl, aby postavil čtyři muže před dveře komnaty na stráž, a když vejde do komnaty a bude si chtít lehnout, svlékne ježčí kůži a nechá ji ležet u postele. Pak musí stráže rychle přiskočit, kůži hodit do ohně a zůstat na místě, dokud ji nestráví oheň. Když odbila jedenáctá, vešel do komnaty, svlékl ježčí kůži a nechal ji ležet u postele. Stráže přiběhly, rychle ji uchopily a vhodily do ohně. Když kůži pohltil oheň, Janježek byl vysvobozen – ležel v posteli v lidské podobě. Byl jenom černý jako uhel, jakoby spálený. Král k němu poslal svého lékaře, který jej omyl vonnými mastmi a nabalzamoval, takže získal světlou kůži. Stal se z něj krásný mladý muž. Když to uviděla královská dcera, byla šťastná a druhého dne svatbu teprve pořádně oslavili. Janježek dostal od starého krále celé království.Když uběhlo několik let, odjel Janježek se svojí manželkou k otci. Řekl mu, že je jeho syn. Otec ale odpověděl, že žádného nemá. Měl jen jednoho, který ale přišel na svět s bodlinami jako ježek, a ten že odešel do světa. Janježek se mu dal poznat, starý otec se zaradoval a odešel s ním do jeho království.A zazvonil zvoneca pohádky je konec...v životě to ale nekončí vždy tak jednoznačně, rychle a jednoduše dobře. rozbor této zdánlivě neviné pohádky najdete zdehttp://obchod.portal.cz/produkt/… kdo s tím máte cokoliv dočinění a nějak se vás to v životě týká, vřele doporučuji. :29:

Řazení:
23.10.2011 - 18:42 | Filtr
(Kozoroh) Michaelli
Ja bych si tipla, ze timhle syndromem trpi prevazna vetsina nasich spoluobcanu.. da se to i vycitit z jejich reakci, ktere vychazeji hlavne ze zazitych, nebo naucenych predsudku,
neustale negativne hodnoti hlavne lidi kolem sebe, delaji to z podvedomeho strachu, strachu, ze nebudou milovani za to, co reknou, jak budou negativne hodnoceni, nebo nedostanou dalsi sanci opravit sve chyby (protoze spolecnost to malokdy umoznuje) To vsechno je kolotoc, je to porad dokolecka, protoze tuto spolecnost, tvori prevazna vetsina negativnich lidi..
Puvod je ve vychove.
Vidim vice natazenych xischtu kdyz se projedu metrem, nez nekoh kdo by se vzajemne pochvalil treba dobrej outfit. Zpravy neinformuji, ale soudi a pohorsuji se nad zlocinci (na to nema nikdo pravo i zlocinec je presne takovy clovek chudak, jinak by svuj zlocin neudelal) atd..
23.10.2011 - 18:55 | Filtr
(Kozoroh) Michaelli » Michaelli
Psychologove maji pro vsechno nazev.Pro VSECHNO to by znamenalo, ze nikdo neni normalni. NIKDO
Kazdy clovek ve spolecnosti se obcas te spolecnosti podridi, se obcas odkloni a obcas fokusuje, obcas se mu stane neco prijemneho a nebo neprijemneho, obcas ho neco vyhodi z drahy atd..nikdo neni normalni.
A pritom jsou vlastne normalni vsichni, protoze ten seznam co psychologove stihli rozepsat, nepopisuje nic, co by se stalo jen tak, nebo nenormalne. Vse ma sve priciny. Budto to rusi vyvoj individua v zivote, a nebo okoli, pak je treba to hodit do spolecenske normy, nebo si tim clovek zprijmenuje zivot a bavi tim ostatni..
Jde vlastne hlavne o spolecenske normy, pokud se odklaneji biologicky, nebo dusevne, to je normalni..jen jsou popisovany priciny pro lepsi chapani.
23.10.2011 - 18:58 | Filtr
(Štír) Svá štírka » Michaelli
Každý máme v sobě něco, nač nejsou tabulky :75: :61:
23.10.2011 - 19:33 | Filtr
(Váhy) LemmOny » Michaelli
Pravděpodobnost je si myslím tak nějak pro všechny stejná, neviděl bych v tom žádnou vyjímku. Hraniční porucha s výchovou jen úzce souvisí. Není to vůbec klíčový problem. HPO nejčastěji začíná/vzniká v období od nula do jednoho roku života. A to díky uplně jiným nedostatkům než je "nesprávná" výchova.
Nejčastěji a nejvíce znatelná je ale až v ranné dospělosti. Dlouhá léta, v době dospívání, se nemusí vůbec jakkoliv projevit.

Je to duševní porucha vznikající určitým kritickým stavem v době po narození až do jednoho roku, která se může běhel následujících let i prohlubovat díky nahodilým zesilujícím podnětům a následným negativním prožitkům.
23.10.2011 - 19:43 | Filtr
(Váhy) LemmOny » Michaelli
ale v dnešní novodobé psychologii se už dávno ví, že má každý nějakou diagnosu.
Nikdo není "normální" Existuje jen průměr, kolem kterého se pohybuje většina "těch bez větší poruchy". Ta pak funguje jako měřítko pro tzv. větší odchylky tj. "poruchy" osobnosti.
Takto nebo obdobně se určuje a chová téměř vše.
Náš "viditelný a pochopitelný" svět, totiž funguje pouze na vysokém počtu poravděpodobnosti.
23.10.2011 - 20:22 | Filtr
(Kozoroh) Michaelli » LemmOny
tak nejak to vidim take..jen zalezi na psycholozich, zda jsou dnesni, nebo uz zastarali...spousta z nich jsou celkem mimo a drzi naucene mrizky. Moje znama se po rozvodu dostala k psycholozce, ktera ji jednou rekla, ze ji ta prace taky uz nebavi, neustale poslouchat narikajici.
Uz jen tenhle pristup je celkem alarmujici, dalsi cast psychologu nejde k problemu individualne a hned suplickari, co se naucili ve skole, slovo dedukce jim nic nerika, protoze jsou zaryti do skolni analyzy..tim nechci kritizovat ale ja sama kdybych si mela vybirat psychologa, tak to by byl problem.
Ale da se poznat i ta mensi cast, kterou to bavi, kteri se dokazi ztotoznit s pacientem a vzit se do jeho kuze, dedukuje si tu upredenou pacientovu mrizku chovani a co z ni vyplyne nejpravdepodobneji za 2 roky po tom, co se pouzila zdanlive nevyznamna veta..K takove praci uz musi mit clovek trochu nejake predpoklady, ne sectely clovek, ale clovek, ktery se ctenin neco sam dusevne naucil.
Takze takovy clanek je zase jen vyplod jedince secteleho s probehlyma zkusenostma, rekla bych, ze se sice priblizuje k bodu na ktery chtel poukazat ale vse se meni. Dulezite jsou prvni 3 roky zivota jako uplny zaklad.
Me by spise zajimalo podle ceho jsou merene ty vetsi odchylky, podle prumeru skupiny..to je velmi nebezpecne, nechtela bych merit odchylky napr. ve skupine, ktera nedosahuje dohromady IQ 50..tim iq jsem nepoukazala na celou inteligenci jednince, ale jeji cast.


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v RybyRybách
ukázat kalendář »