príčiny duševných porúch a psychickej nerovnováhy u ludí - Diskuze a zkušenosti

Počatky progresivni psychozy jsou dany životospravou,jaka byla vyslednici mechanickeho světoveho životniho nazoru. Pravě tento nazor způsobil, že byly elementarni instinkty a pudy povyšeny na nanejvyš rozhodujici faktory v životě individui. Nasledkem toho se vědomi člověka počalo obracet k subjektivnim pocitovym stavům a odtamtud pochazi postupne zužovani vědomi. Od sameho dětstvi slyšime, že normalnim duševnim stavem je to, když člověk respektuje tendence svych elementarnich instinktů a pudů. Tak je člověk vychovavan k tomu, aby se spokojil s uzkou oblasti všedniho života, čili aby se uzaviral v uzoučkem subjektivismu, a nikdo si nedomysli konečne nasledky toho.Buddhismus jakožto nejvyšši typ intelektualni mystiky poklada za spravnou psychickou životospravu uvědomovani. Nic ze života individua nema byt mechanicke nebo impulzivni.Žaci buddhismu si maji byt vědomi toho, že jdou, stoji, ulehaji, jedi, vykonavaji svou potřebu,mluvi, dychaji atd. Pravě tato životosprava poskytuje dennimu vědomi větši rozsah a tim ovšem i zvyšeni jeho jasu. Mechanicky životni nazor naopak celou řadu běžnych ukonů odsunuje do oblasti činnosti impulzivni, a když se překroči určita hranice zmechanizovani běžnych ukonů, počina se u člověka projevovat nějaky druh psychozy. To znamena, že existuji určite hranice pro zlenivěni v uvědomovacich aktech a jejich překročeni se stava duševni chorobou.Přičiny psychoz jsou dany světovym nazorem, ktery se vyviji k tomu,aby z člověka vytvořil tvora impulzivniho; tvora, ktery ma uznavat elementarni instinkty a pudy.Kdyby se tedy podařilo mechanicky světovy nazor prosadit bezvyjimečně, pak by již všechno lidstvo bylo na spolehlive cestě k zešileni, alespoň pokud jde o dnešni měřitka.Žije-li tedy člověk dlouho proti zasadam buddhisticke nauky – kterou by v časti shora zminěne mohli psychologove přijmout jako směrnice pro zachovani psychickeho zdravi – měni se vic a vic v elementarni typ, ktery pozbyva vlivu na psychicke faktory vlastniho byti. Jeho psychicka přirozenost je stale vice usměrňovana živočišnymi pudy a instinkty a vymyka se vlivu vůle !Z toho přirozeně nasleduje autonomie psychicke přirozenosti a tim i jeji nekontrolovatelne fungovani.Po značnem fyziologickem oslabeni může člověk vnimat formace oblasti představ daleko živěji a rozmanitost těchto formaci spolu s nekontrolovanymi funkcemi psychicke přirozenosti může vest k chybnym logickym zavěrům. To se pak jevi jako určity druh psychozy, jejiž hloubka je dana většim nebo menšim zdůrazněnim subjektivnich vjemů individua.Fyziologicke podklady psychoz mohou byt stejně prvořade jako druhořade. Vychova k hlubokemu uvědomovani si vlastnich počinů i okolniho světa ovlivňuje přimo fyziologicke činitele v duševnim zdravi, respektive fyziologicke zaklady psychoz se mohou vyvinout z psychicke životospravy.Z tohoto hlediska fyziologicka soustava u člověka jistě psychickou oblast jednak formuje, jednak je sama formovana psychickymi počiny. Tim je pak konečně udavano vzajemne ovlivněni psychickych a fyziologickych faktorů. Proto zaleži na životospravě v oblasti uvědomovani, jak se bude vyvijet idealni psychicka rovnovaha člověka sameho a jeho potomků.Apriorni přičinou porušovani psychicke rovnovahy je mechanicky životni světovy nazor, ktery nejvyšši psychicky faktor, totiž vědomi, klasifikuje jako druhotny jev v životě tvorů.Cela psychicka oblast je pak posuzovana jako spontanni funkčni činitel. Vlivem tohoto učeni stoji každy člověk před toutooblasti jako tvor uplně bezmocny, tvor, ktery se musi učit tuto oblast znat, ačkoli by bylo lepe učit se ji ovlivňovat. Zakladnim požadavkem mystickeho ezoterismu je živa vnimavost a bděle uvědomovani.Tim se stavi po bok psychiatrům v jejich snaze zabranit ztratam duševni rovnovahy u lidi. Nemůže však odpovidat za to, že někteři lide mystiku chapou jako pasivitu ve vztahu ke všem duševnim a pocitovym vzdutim. Pasivita a jeji nasledky naleži do mysticismu. Proto je chybne,když psychiatrie poklada za jeden z činitelů způsobujicich psychozy tež mystiku. Měla by je hledat ve spontanni duševni činnosti, vynucovane živočišnym citěnim, jehož rozvoj je umožněn pasivitou vědomi. K tomuto stavu nakonec vede způsob života, jaky je dnes prosazovan mechanickym světovym nazorem na život.Květoslav Minařík