Marhon
tak to sem neměla, ale z některých sem přestávala vidět, dýchat a tak. vůbec mě to nebavilo. vždycky sem vydechla a říkala sem si, ješiš, mě to tak neba byla to docela prča v noci se vzbudit a říkat si, nádech, výdech, nádech, výdech a myslet na to. jinak sem přestala a za chvíli sem se dusila. a pak smíchy. nevim co na tom bylo tak k smíchu, ale pobavilo mě to tenkrát.