Koupila jsem je k Vánocům, ale potom mi přišlo praštěné, aby ležely měsíc v peřiňáku, když můžou sloužit, tak jsme je právě odpanili a jsme na nich UŽ dvě hodiny. Pojali jsme to zatím hravou formou bez násilí - když budeme mít chuť na cígo, dáme si ho.
To mě připomnělo jeden příběh.Asi před dvěma lety tady byl u nás pán – vyloženej sympaťák,kuřák ale,tak já s tím svým zachraňovacím reflexem,jsem mu vylíčila všechny případné potíže a komplikace,né že bych si od toho něco slibovala,ale asi jsem do toho dala hodně mí Lví ascendentní energie )planoucí upřený pohled a tak :o)) (zemřel mi v 38 letech jeden moc dobrej kamarád na infarkt,taky kouřil) Letos zase pán dojel a já kontroluju co se změnilo a ptám se: kouříte ještě tu dvacku denně,nebo míň? a on mi na to:“ už 11 měsíců nekouřím,já jsem pořád musel myslet na to co jste mi říkala.Přestal jsem a asi po 2 měsících můj dobrej kamarád (kuřák) dostal infarkt,je o 8 let mladší než já.“ Takovou radost mi udělal nečekaně.