Proč narážíme na tyrany


15.03.2017 - 13:42
(Rak) Loreena Mckennitt
Proč narážíme na tyrany
:17:

Existují laskaví a vlídní lidé žijící podle všech zásad morálky, kteří nikdy nikomu neprovedli nic špatného, přesto však jejich život není šťastný. Příliš často v něm narážejí na tyrany, kteří je využívají pro své cíle a jejich život ničí.

Co je příčinou? Odpověď najdeme v moudrém příběhu…

Přišla žena k Bohu, aby mu položila jednu jedinou otázku:

— Řekni mi, Pane, proč i když se snažím žít podle svého nejlepšího svědomí a zákonů, nikomu neubližuji, ke všem jsem laskavá a přívětivá a usilovně pracuji, nemám žádné štěstí?

— A co ty sama si o tom myslíš? – zeptal se jí Bůh.

—Že je to kvůli mámě. Měla jsem opravdu krutou matku. Nikdy mě nelaskala, nikdy mě nepochválila, nepovzbudila a nepodpořila, věčně mě jen kritizovala, urážela, ponižovala a nadávala mi. Nikdy jsem se jí s ničím nemohla svěřit, jenom se mi vysmívala a má dětská tajemství vykládala každému, doplněná ironickými poznámkami. Ubližovala mi a zahnala mě do tak kruté a přísné klece příkazů a nařízení, že jsem v ní sotva dýchala. Omezovala mou svobodu a neumožnila mi projevit vlastní vůli. Vnucovala mi svá pravidla a všechno mi zakazovala. I plakat jsem měla zakázáno!

— Pokoušela ses s tím vším něco dělat? – se zájmem se ptal Bůh.

—Snažila jsem se, opravdu hodně jsem se snažila, ale teď si myslím, že to všechno bylo marné — odpověděla smutně žena. –Stále jsem se pokoušela mámě dokázat, že hodně umím. Výborně jsem se učila, hodně jsem pracovala, byla jsem svědomitá, pomáhala jsem lidem, ze všech sil jsem se snažila být hodná holčička, aby mě máma ocenila, aby řekla, že jsem dobrá, že je na mě pyšná.

— A podařilo se ti to?

— Ne. Uběhlo mnoho let, ale nezměnilo se nic. Stejně jako dřív je se mnou nespokojená, stále se jen snaží nějak mě zasáhnout, ponížit, vyvést z míry. Je pořád stejná. A její slova a skutky mě zraňují stejně bolestně jako dřív.

— To znamená, že i ty jsi stejná jako dřív — vysvětloval Bůh. – Jakou jsi byla, takovou jsi zůstala. Jsi Oběť. A kde je Oběť, tam se určitě objeví také Tyran. Tuhle roli v tvém životě se uvolila sehrávat tvá matka.

— Ale já přece už nejsem dítě! Jsem dospělá! – namítla zjevně dotčená žena. – A proč mám teď v životě Tyranů ještě víc? Chová se tak ke mně každý, koho to jen napadne: matka, šéf i kolegové v práci!

— Protože stále nechceš přijmout odpovědnost, hledáš viníky, zlobíš se na matku a na mě za to, že jsme tě stvořili slabou. Ale my se nijak neprotivíme – jen se staň silnou!

— Ale já už jsem jiná, prožila jsem půl života, porodila děti, změnila jsem se a dosáhla jistých úspěchů!

— Ne ne, nic se nezměnilo! A všechny ty tvé úspěchy nemají žádnou cenu, protože nepocházejí z čistých úmyslů.

— A z jakých tedy? – uraženě vykřikla zcela ohromená žena.

—Z pýchy. Matka tě ponižovala a tys toužila ukázat jí, že jsi lepší než ona. Kritizovala tě a ty jsi jí chtěla dokázat, že taková nejsi. Necítíš se šťastná, protože tvůj konečný cíl byl zjevně nedostižný. Ty ses nechtěla změnit sama, přála sis, aby se změnila matka.

— Možná máš pravdu — řekla po chvíli přemýšlení žena. – Asi to tak je. Stejně ale nechápu to hlavní: proč se mnou tak zacházela? Za co? Co jsem jí udělala?

— Nic. A v tom to je, že jsi nic neudělala. Nejspíš od tebe čekávala něco zvláštního.

— A co?

— Tak pojď, zeptáme se její Duše! – navrhl Bůh a luskl prsty. Okamžitě se vedle něj zjevil obraz matky, vypadala stejně jako živá, ale obraz byl napůl průzračný. Bůh jí řekl:

— Buď zdráva, Duše. Přišla ke mně tvá dcera. A ptá se: proč jsi ji vychovávala tak, jak jsi ji vychovávala? Cos jí chtěla dát?

— Chtěla jsem jí dát sílu. Byla tak slabá, tak nepřizpůsobivá, neuměla se vůbec hájit. Chtěla jsem, aby se ode mě naučila hájit své hranice, svůj osobní prostor. Chtěla jsem, aby se zocelila, aby si dovolila být tvrdá, když je to třeba, aby se naučila říkat NE a prosazovat své zájmy. Ale dodnes nevidím žádný výsledek. Musím to zkoušet znovu. Je to to jediné, co jí chci předat, aby to ona mohla své dceři a ta zas té své. Aby v našem rodu nikdy nebyly Oběti.

— A nemáš strach, že tě za to bude nenávidět?

— Usiluji o to. Protože když si dovolí nenávidět, naučí se i milovat. Zatím však umí jen litovat. Sebe i jiné, stejně slabé, jako je ona sama. Plýtvá na to všechnu svou životní sílu. Nedovolí si ani postěžovat, hromadí v sobě nevyplakané slzy, a tím je ještě slabší. Co pak předá jako dědictví svým dcerám?

—Co od ní čekáš?

—Čekám, až v odpověď na moje útoky pevně řekne: «Dost už, mami!». Čekám, až dospěje. Až se jí Tyrani budou vyhýbat, protože budou respektovat její hranice. Až si konečně budu moci odpočinout a být maminkou. Prostě jen maminkou…

Stránka: 4 3 2 1
Řazení:
15.03.2017 - 14:13 | Filtr
(Panna) Mici Angóra » .
No jo, konstelace ... to je na mě moc ezotericky pojaté. Mámy, co pohodí dítě do popelnice nebo ho ještě líp hned po porodu zabijou se taky počítají do těch, co dělají pro dítě maximum? Nebo je to jen "neplecha" z minulosti a nemůžou za to? S tímhle prostě souhlasit nemůžu. :17:
15.03.2017 - 14:11 | Filtr
(Váhy) adelaida » Mici Angóra
Taky si myslím. Navíc dítě a matka nejsou rovnocenní partneři. Dítě je závislé a matka má vůči němu zodpovědnost vychovat ho jako zdravého a silného člověka a ne mrzačit.
15.03.2017 - 14:10 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Mici Angóra
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mně to třeba přijde jako jeden z možných příběhů, nemusí to být nutně tak daleko od pravdy. Je to jako takovej vhled do nějaké systemické konstelace :4: Aspoň tak mi to přijde dle rozhovoru s tou matkou, je to hodně podobné...

Ono ať člověk chce nebo ne (a vím, že se mnou bude asi dost lidí nesouhlasit), máma vždycky dělá maximum pro svoje dítě (i když třeba nedělá nic).
A pokud si nese v genech informaci "ženy v našem rodu jsou oběť" a rozhodne se podvědomě, že to tak už nechce, fakt si myslím, že se to může projevit tak, jako v příběhu. Ale to je právě to - na nevědomé úrovni. A pak to dělá neplechu dál...

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že každý tyran může mít zcela jiný příběh a jinou podvědomou "motivaci" nebo "pohonnou hmotu" k tomu, co dělá. Stejně jako oběť. Každá je jiná.
15.03.2017 - 14:06 | Filtr
(Rak) Loreena Mckennitt » Mici Angóra
zalezi, ako sa k tyranovi postavi.. niekto mu chce donevidim nieco dokazovat (ako v pribehu), iny to nepotrebuje :17:
15.03.2017 - 14:05 | Filtr
(Hadoken) Hustokrutě obscénní Morti
Zajímavý... Jeden se zamyslí...
15.03.2017 - 14:05 | Filtr
(Panna) Mici Angóra » Loreena Mckennitt
A co když má někdo jednoho rodiče tyrana a druhého ne? Co to o něm vypovídá pak? Malé dítě se nerodí s tím, že se rovnou nemá rádo, to z něj dělá ten rodič obvykle.
15.03.2017 - 14:04 | Filtr
(Rak) Loreena Mckennitt » Mici Angóra
moze byt, ze tyran ma inu motivaciu.. ale ak u niekoho bude motivacia slachtenie, tak najskor u rodicov.. ak je uz ale motivacia akakolvek, dala som to sem ako uvedomenie si pre tych, co nevedia, ze za tym, koho v zivote maju (resp kto sa k nim ako sprava), je ich pristup k sebe samemu.. viem, ze to je tak, ze ked sa niekto nema rad, pritahuje tyrany a podobne druhy, ktore mu jeho sebanelasku (sem patri aj neschopnost povedat NIE) zrkadlia..
15.03.2017 - 13:59 | Filtr
(Panna) Mici Angóra
Příběh je to hezký, ale v reálu to tak podle mě většinou nechodí. Tyran je sám vnitřně slabý a proto se vozí po oběti, aby ji také oslabil, aby mu tzv. nepřerostla přes hlavu. Chce ji ovládat. "Ušlechtilá" motivace, že se snaží někoho zocelit asi moc častá nebude. :17:
15.03.2017 - 13:57 | Filtr
(Rak) Loreena Mckennitt » player
:1: :17: aj mne sa to paci :15:
15.03.2017 - 13:55 | Filtr
(Býk) player
Moc hezký. :17:
Příspěvky: 85-61 60-36 35-11 10-1
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v RybyRybách
ukázat kalendář »