Žárlivost - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele kulioko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hele Nuno, proc tedy nespis, uz je po druhe hodine ???

Nuna » Anad 2 Víš že je to celé především o důvěře že? Je to o tom,jak moc svého partnera známe a jak moc mu věříme. Samozřejmě,že pocit absolutní jistoty nikdy nezískáš,stejně tak jako nezískáš nikdy důkaz věrnosti. Ale pokud člověk věří sám sobě, nemá důvodu nevěřit své druhé polovičce.
A další věc je ta,že existují dva způsoby,jak se k tomu postavit. Nová kolegyně na služební cestě...Hmmm,je mladá,atraktivní..tak si lehnu a budu si v hlavě promítat scénáře,copak se tam na té služební cestě asi děje?! Pomůžu tím něčemu? Bude mi lépe? Budu klidnější a získám důkaz věrnosti,když budu své polovičce šestkrát denně volat a po návratu jí podrobím křížovému výslechu? Nebo mi bude lépe,když si řeknu "Hmmmm...je mladá,atraktivní...ale co by dělala s tím mým starým pardálem?! " a seberu se a půjdu se naložit do sauny, do bazénu a pak blaženě usnu s vědomím,že má drahá polovička se zítra vrátí.

To samé je to s tím internetem - vedla jsem tu dloooooouhou diskuzi na tohle téma. Čím si pomůžu,když si budu myslet,že moje polovička někoho uhání po síti? Snížim se k tomu,že jí budu otvírat mejly? Budu koukat po profilech lidí,které má v přátelích a přemýšlet, s kým je mi nevěrná? Nebo si řeknu " Jen ať se baví,když jí to dává něco,co je pro ni v tuhle chvíli zajímavé a důležité,je to v pořádku".

Jasně,ani jedna z těch věcí nesmí přerůst do extrémů,to jsi sama řekla. Na služební cesty příště pojedu s tou starou plešatou kolegyní a u internetu budu sedět "jenom" do dvou,místo do tří.

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Lepší je psycholog než psychiatr a to neříkám proto,že se jím možná stanu,ale proto,že psychiatr je zaměřen na duševní nemoci jako takové a tak píše prášky,zatímco psycholog naslouchá a snaží se najít východisko,povbzbudit a navodit v člověku pocit,že to dokáže,když bude chtít a bude na tom makat.

Nuna » bubobubo Pravda,potkala jsem za svůj život psychiatry tři. Při prvním sezení Tě nechají vypovídat se,předepíšou Ti prášky,při druhém sezení se Tě zeptají,jak Ti po těch prášcích je a při třetím Ti zvýší dávku. Dál jsem to nedotáhla( aniž bych kdy jediný prášek snědla já nebo moji blízcí) a ani nemám zájem.
Já jsem ta poslední,která chce a může tuhle vědu soudit,ale jestli je tady někde jeden jediný psychiatr s nějakou jinou léčebnou metodou,která by se dobrala k podstatě a příčině problémů,ať se mi prosim vás ozve!

Jasně,nedostatek sebevědomí je logickým vysvětlením pro takového jednání. Ale malé sebevědomí má spousta lidí a nevyklubou se z nich chorobní žárlivci..

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ptáš se proč?Žárlivost je ve spoustě případů spojená s nedostatkem sebevědomí dotyčného,nevěří sám sobě a tak logicky viní všechny okolo a nemyslím,že psychiatrie je k hovnu,spoustě lidí pomáhá,záleží na to na jakého psychiatra natrevíš,tak je to ve všech oborech.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Anad 2, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nuny, mám dojem, že čeština je hrozně květnatý jazyk, ale chybí mu něco velmi podstatného .Máme pouze jedno slovo a dva významy, a to může být hodně zavádějící. Rozhodně existuje chorobná žárlivost, jak popisují holky výše, tam se opravdu bortí vztahy, rodiny, katastrofa, násilí, pronásledování atd. s takovým člověkem se nedá žít. A pak existuje taková ta normální žárlivost, kdy žijeme s partnerem, máme se rádi a vztah si klidně plyne. Najednou však klidné hladiny zčeří příčina, kterou jeden z partnerů nevědomky a bez zlých úmyslů vytvoří a tím zavdá pro druhého takový ten pocit ohrožení, nejistoty a donutí ho chovat se zmateně. to je např. když jede manžel na služebku s kolegyní, která je nová, nebo si jeden z těch dvou najde nové přátele, koníčka, najednou je ve společnosti neznámých osob a ten druhý začne vystrkovat radárky v domění, že se NĚCO děje...a je hned důvod k problému.Ale pokud ja to takové to zdravé zažárlení, a stačí si rozumně u kafe popovídat, případně partnera vtáhnout do děje, aby se přesvědčil, že je všechno tak jak má být, tak není co řešit. Tak to je můj pohled.Nesmí to být extrém,který přeroste v tu chorobnost.

Nuna » bubobubo Vím. Kdyby jen jednomu jedinému člověku tahle diskuze v něčem pomohla,tak jsme vyhrály!

Nuna » jannisha Žárlivost je opravdu nemoc. Termín "chorobná žárlivost" použil i psychiatr u mého bývalého muže. Bohužel tehdy dostal tento jen nějaká sedativa na uklidnění a pak antidepresiva,která měl užívat pravidelně. Můj odpor k práškům je tu obecně znám,tahle zkušenost mě ještě víc utvrdila v tom,že psychiatrie je věda k hovnu - národ promine.Nebo ne ona jako taková,ale její aplikace v praxi,která se omezuje v drtivé většině jen na to předepsání pilulek. Co by to chtělo? Dopátrat se příčiny,proč ten dotyčný vůbec žárlí? Bude to mít kořeny někde v dětství? Spojitost s karmou? Vliv výchovy? Jak to odstranit? Jak vyléčit žárlivost? Dá se to vůbec?
Je....to potupné,ponižující,jak jsi řekla - trapné. Vzpomínám na vlasy položené přes polštář a peřinu,kontroly v zaměstnání - když jsem ještě směla pracovat,scény na ulicích,když můj pohled zabloudil - nechtěně a necíleně - na nějakého jiného muže,dlouho jsem vůbec nesměla mít mobil...
Žárlivci nehledají důkaz nevěry. Oni hledají důkaz věrnosti. Jenže ten neexistuje a najít důkaz nevěry se tedy - z jejich pohledu - stává snažším. A když se jim to nedaří,tak si ho uměle vytvoří. Je to cílem a smyslem celého jejich konání. Ale proč?

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mluvím o tom proto,že je spousta žen,které v takových vztazích žijí,bojí se svých partnerů a nemají z mnoha důvodů sílu a chuť to měnit,tak jim chci jen říct,že to změnit musí,jinak už nikdy nenajdou sebe samotné.

Nuna » bubobubo V první řadě díky za příspěvek,za to,že jsi ochotna o tom mluvit i přes to špatné,co Ti žárlivost přinesla.
Ano,je to velmi častý jev,kdy člověk žárlí,aniž by k tomu měl důvod. Devadesát procent žen je svým žárlivým manželům věrná,někdy ze strachu,co by se stalo,kdyby se nějaká nevěra provalila ("Když takhle řádí,když mu věrná jsem,co by dělal,kdybych nebyla") a často prostě proto,že ten muž se ženě svými žárlivými projevy natolik znechutí,že tím podvědomě zanevře na všechny chlapy celkově se slovy" Ještě jednoho takového blbce a odvezou mě!" No a někdy taky proto,že k nevěře prostě vůbec nemá příležitost a díky tomu,že je neustále žárlivými projevy deptána ani chuť.

Každopádně teda - dobře,že můžeš v současnosti říct "Je to za mnou" a přeju,ať tenhle vztah,který máš,je té bolestné žárlivosti oproštěn.

jannisha Opravdu téma na sáhodlouhé příspěvky! Já osobně moc zkušeností nemám, z poslední doby už vůbec ne. Takže bych řekla, že taková ta "běžná" - dá-li se to tak nazvat - žárlivost je přímo úměrná intenzitě citu daného vztahu a pak také jakémusi časovému horizontu vztahu. Když jsem byla čerstvě a hodně zamilovaná, měla jsem pocit, že žárlím na všechno. Jedna vzpomínka se mi vybavuje z počátku manželství, když jsem přistihla manžela jak skládá nějaký roztrhaný papír v domění, že něco zjistí. (mám dodnes ve zvyku každý papír před vyhozením roztrhat).
Moje kolegyně si vzala rozvedeného muže a v jeho papírech je jako důvod k rozvodu uvedena "chorobná žárlivost". A je pravda, že si to dodnes zkouší. Tohleto je ale něco opravdu jiného, je to podle mně skutečně choroba. Tohleto se nevytrácí, nesnižuje intenzitu postupem času. Jen to ničí vztah a oba zúčastněné. A bohužel nejen ty.
Tohleto skoro třicet let zažívá i moje sestra. Nečekané návštěvy v zaměstnání, prohlídky spodního prádla, telefonní kontroly vždy a všude. maialy, esemesky a mnoho dalších trapných záležitostí. Nejhorší je, že dotyčný si to nepřizná a cokoli udělá, ho nikdy neuspokojí. Skutečnost, jestli protějšek skutečně podvádí nebo ne, se stává druhořadou. Takže jaký je závěr? K tomu prvnímu bych snad řekla - všeho s mírou a k tomu druhému - jednoznačně - od toho pryč!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj,můj bývalý manžel žárlil tak až jsem z toho měla občas dost modřin,několikrát jsem krvácela z různých částí těla a jednou to dokonce dopracoval na otřes mozku a to k tomu neměl žádný důvod,byla jsem mu věrná,jak indiánskej náčelník svému kmeni a paradoxem je,že mě a děti nakonec opustil kvůli jiné ženě,ale je fakt,že jsem za to dneska vděčná,nikdy bych nenašla odvahu opustit já jeho,ale moc mi pomohli v krizovém centru a manželské poradně,dneska už mi to připadá tak dávno a můj nynější vztah s manželem,jako kdybych byla v pohádce,žárlí sice taky,ale příjemně,jako že abych věděla,že mu na mě záleží,nikdy žádná scéna,jen takové náznaky a legrace.