
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné
Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...
Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Práce na sobě a tak
01.09.2025 - 16:04
dan162
Práce na sobě a tak
Celý život mi toho strašně chybělo – pocit bezpečí/klidu, pocit sounáležitosti (pocit, ne vědomí), plno typů prožitků...Mnoho deficitů, které měly sklon se posilovat a já měl sklon je kompenzovat. Málokdo kdy věděl, že jsem emoční člověk a ne racionál a jestli jeden nebo dva lidé mne poznali ze mne víc než 50% bude jich hodně, ostatně jsem se snažil ve starém vzorci ochrany neukazovat co jsem, dokud se nebudu cítit bezpečně – a to nenastalo, z důvodů na mé straně.
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

Příspěvky: Všechny | dan162
21.12.2025 - 21:23
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Tak to bys měl pod své příspěvky dát k dispozici ještě svůj slovník, jinak se vážně nedomluvíme 
Já se budu držet zavedených definic:
Racionalita:
Schopnost myslet a jednat na základě rozumu, logiky a zdravého úsudku; je to rozumnost, projevující se v úvahách, cílevědomém jednání a výběru prostředků k dosažení cílů.
Ad řešitel- jsem z toho
(Jelen
)

21.12.2025 - 19:24
| Filtr
dan162
» Buddha/2
> hodnotový model a jakýkoli další co si vymyslíš jsou myšlenkové konstrukce.Mám asi užší definici racionality Racionalitu mám jako abstraktní logickou konstrukci, kde lze stavět další patro až když je prověřené předešlé patro. Jestliže každý stůl je vysoký méně než 2,5m, a dřevěný výrobek "Kuolapio" je stůl, pak se mi vejde doma pod strop, kupuju. Hodnotový systém je když ve vteřině F je má hodnota vztahu výše než hodnota možného výdělku, tak jdu raději s partnerkou se projít, než dokončovat zprávu pro šéfa. Hodnotový systém je řízený pocitem, ne myšlenkou - partnerka řekne "pojď ven" a klávesnice osiří ve vteřině.
Ad Řešitel - je nějaká situace, a moje reakce na ní může být Hráč, Źalobce atd. u situací, kde hlavní roli hraje emoční náboj vzorce, který člověka strká kamkoliv jinam než ke zlepšení situace. Princip řešitele existuje i mimo tyto situace.

21.12.2025 - 11:48
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Asi se zas nechápeme. Nesnažil jsem se popsat emoční vzorec, ale vysvětlit, co je racio.
Racionální model světa, hodnotový model a jakýkoli další co si vymyslíš jsou myšlenkové konstrukce. Každá může vycházet z jiných předpokladů a tak dává smysl, že je můžeš "přepínat" a ne použít současně.
Tuhle větu např. moje racio nedokáže zpracovat
:" Řešení, řešitel je jen vztah k situacím s emočním nábojem ..."
Podle mého popišuješ pocit, ale fakt nevím ...

20.12.2025 - 12:45
| Filtr
dan162
» Buddha/2
Vzorec je spíš to co jsem psal - omezení výběru možností, které se osvědčilo v nějaké obtížné situaci. Máme to pro rychlost reakce, abychom se nemuseli rozhodovat jak překonat dveře pokaždé, kdy vidíme kliku. Když řežu dřevo, přidržím si ho, pila hladce řeže. Pak to dělám tak vždycky. Emoční vzorce, které popisuješ, jsou jedněmi ze vzorců. Racionalita nemusí pracovat právě jen ve směru řešení. Řešení, řešitel je jen vztah k situacím s emočním nábojem, nespadnout do autodestrukčních postupů typu Hráč, Źalobce...Racionalita je umělý model světa, nejen možný způsob řízení. A jeden z možných modelů světa, existuje také třeba hodnotový model. Mám oba, a nejsou propojené - ve smyslu neovlivňují se, neřídí jeden druhého. Každý tohle má jinak dle radixu: Merkur, Venuše. Nemohou se u mne korigovat, spíš přepínat jak vysílačka. Parta Merkura když mluví, tak necítím, a když jedu dle party kolem Venuše, tak cítím a nemluvím. Neumím nic moc říct, snad leda napsat po desáté korekci, kdy se mi napsané už líbí. Snad žádná partnerka nevěděla, co se ve mne děje. Zhruba tak.
Ta račí parta Venuše byla zavřená u boudy. Když jsem ji pustil, tak u neoblíbené hostitelky jaksi v náladě si utírala s pocitem plného života hořčici do jejích záclon. Ne z emoce. Aktuálně sleduju, že se jí probouzí mlsná, naštěstí ne cukrová. Ta parta je taková zvířecí, nekorigovaná rozumem. Vjemy vedoucí přímočaře k aktivitě. Ne potlačené, zvládnuté, spíš impulsivní. Potřebuje cítit spojení. Chová se jako pes když jde do města, kdeco je divné, tísnivé, silné, nesrozumitelné a někdy velké k zalknutí, někdy takto nahromaděná energie utíká činem, někdy se projeví emocí jako stížnost, někdy musím film rychle vypnout a utéct...Jak pes který štěká na televizi.
No jasně že to je zvláštní představa, proto to sem píšu, jaký je život krásně barevný, jak jsme každý jiný, jen o tom neradi mluvíme, popisujeme se, otevíráme se, těšíme se z toho, jaký kdo je uvnitř. Racionalitu používáme ke svému osekání, aby bylo možné soužití, míjení se, ne spojení, vnitřní dotyk, přijetí, průchod skrz.


20.12.2025 - 11:47
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Mně některé formulace trochu nesedí 
Možná to myslíme stejně, ale zkusím po svém.
Racio = rozum. To je ta část , která vždycky pracuje ve směru řešení - na tom není nic umělého. To, že se výsledek "ohýbá" nějakým směrem (jednání podle vzorce) je práce emoční složky, které se logický výsledek nemusí líbit. To je ale přirozený proces spolupráce. V ideálním případě budou obě poloviny spokojené, budou se vzájemně korigovat, ne potlačovat. K tomu ale potřebují znát své kompetence (např. při řešení matetematického úkolu do toho nebude emoční složka kecat - protože to není její parketa apod.).
Co znamená pustit račí půlku z řetězu ? Pro mě je to zvláštní představa ... jakože jdeš na procházku, pustíš raka a on jde na druhou stranu

19.12.2025 - 19:23
| Filtr
Lupi
» dan162
Ježiš, ty to máš srovnaný a nažehlený! Až to voní mátou. Přečetla jsem, pokochala se, na dišputace nemám energii.Jen poznamenám, že mně když se vynořujou a padají ze skříní všechny ty plesnivý kosti a šanony, že často úplně stačí, že se vůbec zjevily ve světle vědomí. Sice je třeba ještě trochu vzít připečeniny drátěnkou, ale někdy ani to ne a věci se začínají měnit už tak.
Gratuluju tvé račí půlce, že konečně může volně dejchat!

19.12.2025 - 14:10
| Filtr
dan162
Protože tu je prázdno, přidám do diskuze něco od sebe. Seznam vzorců, alias viditelná část procesu vynášení obsahu sklepa ven na světlo, umožnil pokračovat v úklidu. Už to, že jsou dříve skryté věci vědomé, je velká změna - umožňuje mi to zvolit jinak. Ne jako tehdy. Neznamená to, že vím, jak je to dobře, je to hledání, ale navazuje se vývoj na okamžik, kdy vzorec vznikl a jde to dál už jinudy. Najednou je zřetelné proč ten vzorec vznikl, nejen jak vypadá. A nejde jen o emoční vzorce, našel jsem i vzorec čistě racionální - vzorec, kdy racionalita pracovala uměle jen ve směru řešení, jak jsem se kdysi rozhodl, že má převzít řízení a ne třeba racionalita pozorovací (podnět - dedukce - pochopení). Racionalitu jiní lidé používají třeba také k redukci emocí (to já mít nikdy nemůžu a nechci), je najednou víc možností, které jsou pro daného člověka přirozené, když zmizí vzorec jak zacházet s informací. Vzorce neomezuju jen na emoční oblast, je to nějaké omezení vlastních možností výběru z důvodu nějakého cíle. Nevíme už, že to omezení existuje ani že jsme si ho stanovili sami, je to normální. Nedávno jsem také změnil přístup z "mít hranice" na "žít hranice". Tahle záměna se udála v naší společnosti za můj život a nedošlo mi to, mít hranice byla obrana, žít hranice je prostor, kde je ještě kontakt se sebou.
A řekl jsem tělu, že mým cílem je pustit z řetězu svou račí půlku a dovolit racionalní půlce, aby mohla být svobodná a neřídit všechno v zastoupení druhé půlky - a tělo se začalo chovat svobodněji a ukázalo se, že nevycválanost račí půlky je jen o práci s hodnotami, kam pustím vzniklý podnět, když nejsou vzorce silné a mám na výběr (Moje Venuše může volitelně do Marsu, Slunce i Měsíce), že není nutno držet obojek jak to dělám, ale řídit se Venuší, hodnocením. Když vznikne podnět, tak koukám, že pikovteřinu čeká na rozřazení, zda to bude rozhořčení a akce, braní na vědomí nebo emoční nouzový signál a tam mohu mít volbu. A neztratit přitom autenticitu.

14.12.2025 - 16:43
| Filtr
dan162
» Lupi
Nic nenakutáš? Chtěla jsi se zakutat do postele, budiž ti přáno. Ano, jako malé dítě dávám pokoj s vlnou, to víš chytáme se na to, co píšeš, co tedy vypadá důležitě.
Luňák - dokonalá synchronicita. Jo, to má souvislost. Z mého pohledu bum a prásk má důvod, potřebuje se energie vybít, to není něco mimo nás, to si voláme, v nás se ta energie nahromadí. Podvratně se někdy snažím tomu nechat prostor, třeba karty mám schválně velké, aby při míchání padaly. No to je jen úsměvné, moc energie tudy neodplyne. Beru, že občasné bum a prásk musí ven, aby to nebylo PRÁSK!!, jako ono nedávné poznání, že se zahnízďuju v ráji předčasně. Nedovolil jsem bumy a prásky. A jak mi to vzniklo? Chytil jsem se vlny a příliš držel té jedné, příliš zafixoval, příliš se vyhýbal korekcím. Měl jsem klidně nechat s sebou smýkat, nehledat ještě oporu. Ty to máš jinak, vzdušné bum a prásk bude jiné, podobné bude spíš to nechat probíhat jak potřebuje a koukat kde se ta energie vzala.


14.12.2025 - 15:20
| Filtr
Lupi
» dan162
No teď nic nenakutám, je mi ještě blbě. Tos mě zaujal že vzdušného nomáda přestane bavit samovolné dýchání. To je fakt divný, co? Ale jak říkám, dnes už nic nenakutám.
Jasně, že je potřeba se něčeho chytat i ve vzduchu! Musíš vnímat proudy a kam tě nesou, přeci! Jednou jsem pozorovala tuším luňáka, jak se takhle zapletl a hned mi naskočila paralela se mnou. Ten luňák krásně stoupal na termice - ale nad Jizerou, tak si dovedeš představit, jak to tam s tím vzuchem je. Stoupal pokojně a očividně radostně když najednou plác - třísklo to s ním doleva a dolů a doprava - měl co dělat. Tak tohle jsem myslela.
Už dejte pokoj s vlnou, milé děti. Je to nárazovka jednou za sto let!

14.12.2025 - 13:03
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Podle jogy jsou dech a myšlení propojené. Zklidníš jedno, zklidní se druhé. Tady na západě se to běžně neučí, ale co jsem slyšel, tak s dechem se učí pracovat někteří špičkoví sportovci. Někdo protože musí - potápěči třeba, někteří nemusí, ale dává jim to výhodu - odstranění stressu a lepší soustředění, tudíž lepší výkon.Blbý je, že stress se takhle sice dá odstranit, ale když už v něm jsi, tak si na to nevzpomeneš
.To s tou aktivitou srdce je zajímavý. Možná nějaký blbý zážitek co tě vytrhl z relaxace (?) mohl způsobit podvědomou přípravu k obraně. Což chápu jako dost nemilé, protože si pořádně neodpočineš. Takže by asi stálo za to se tomu věnovat.

14.12.2025 - 12:13
| Filtr
dan162
» Lupi
Protichůdné proudy - a ono je třeba se něčeho chytat? Nejde plout s větrem? Surfovat? Vzdušného nomáda přestane bavit pozorovat samovolné typy dýchání? Fakt? Nebo nebaví to nucené, dle návodu? V tom dýchání co si myslím nejde o dýchání, ale o pozornost k němu. Asi jako když si svaly odpočinou od nesení kýble.
Ta vlna je si myslím zpráva, když může něco říct tak mluví, svým jazykem.
Kutej kutej, ať ti je dobře!

14.12.2025 - 12:07
| Filtr
dan162
» verka96
Usínání mám v pohodě, ale jakmile jdu cestou vnímání sebe, svalové uvolnění, cítím pak přijemnou tíhu, mravenčení, mírné palpitace na konečcích prstů - a k tomu průběžně sílí aktivita srdce. Tak řeknu hele, nejsme v ohrožení - tak povolí, na chvíli, ale zase to vrátí, říká mi tím, že je raději pořád ve střehu, že žádné bezpečí stejně neexistuje. Myšlení si dá říct, to mlčí. Je to mrška něco přineseného z dětství, a je pravda, že už se mi zase znovu stalo, že co jsem si začal budovat kolem sebe za bezpečí, oporu a radost (svůj les a bydlení v lese), tak mi karty řekly, abych se na to raději moc nespoléhal, že to spíš opustím, což mne zatím vyděsilo. Takže ochranný systém asi ví víc než já, sakryš.

14.12.2025 - 07:41
| Filtr
Lupi
» dan162
Hele, není mi to úmorné v běžném provozu. Když je všechno víceméně v pořádku. Jsi ve vzduchu, vlastně je to jako bys plachtil po termikách. Úmorné to ačne být, když se dostaneš do protichůdných proudů, kdy nevíš, čeho se přesně chytit. Dýchání jsem samozřejmě zkoušela - ono mně to brzy přestane bavit.
Mimochodem - když máš takovýho vlka naučíš se, že je dobrý dýchat pravidelně. To přináší klid - ani vědomě, ani takový nádech a takový výdech - docela prostě a obyčejně raz-dva Nádech, raz-dva výdech. Blbý je, že když mám chmury, nebo řeším něco těžkýho, tak mi to nejde, kdybych se stavěla na hlavu.
Nával jako vlna mi přichází právě když se snažím "nemysle" tak na to musím trochu jinak. A není hnusná - jen je toho moc.Jak dělá v těle jsem se nesoustředila, protože s ní přijdu do styku zřídka.
Mimochodem - já nehodnotím skoro nikdy, nezapomeň, že jsem usazená především na ose Blíženci-Střelec, na ose relace, poměřování. Tam se nehodnotí, akorát se kouká, jak to vypadá odjinud.
Nojo, ohrožení.....vysvětluj to mýmu hadímu mozku, že jsme v bezpečí. Teď už to jde, ale ostražitost přesto zůstává.
Jdu se zakutat do dek, miláčkové. Chytila jsem nějaký moribundus a zítra mi přijede uklízecí četa, tak abych byla trošku v cajku.


12.12.2025 - 21:00
| Filtr
dan162
» Lupi
Tak Blíženec s Merkurem v Blížencích, základní kámen, už jsme tu měli: cogito ergo sum. => Nemyslím = nejsem. Jenže když jde o overthinking, tak to je úmorné. Podle mne jsi mohla tehdy vymyslet, když jsi zkoušela nedat palivo, že přece nejsi své myšlení, tak že by mělo být možné i něco jiného. Že to je jenom super univerzální šroubovák, který jen nelze snadno vypnout. Ok, ale pokračuj, to je super zjištění. Odfoukávání je myšlenka, takový malý podfuk na tebe, hra že jako nemyslíš, když to teda chceš. Asi jako když jsem zkoušel svým rozhodnutím být neaktivní a aktivně udržet tu neaktivitu. :-D
Nicméně lze myšlení říct "kušuj", to jsi zkusila, a dát pozornost čemukoliv jinému, i když myšlení nechce odejít. Někdo pozoruje své dýchání v detailech například. Nebo dává pozornost emocím, když jsou, třeba vlastnímu pláči, bolesti, smutku...nic nevytvářet, nic nevolat, jen registrovat mikrodrobnosti. Jen pozorovatel. Žádné hodnocení, žádná interpretace, žádná ochrana. času dost. Pak nejspíš ti přijde ten nával, jako vlna. Nerozsypeš se? nebo nedojde k vypaření? Hnusná vlna.Každá přijde i odejde. Jak vypadá? Někde to může bolet, jinde tahat, někde pulzovat nebo to být jinak nesnesitelné. Zůstaneš s tím, to jsi ty, třeba je to současně i malá holka, která potřebuje, aby s ní někdo byl. Ty. V té chvíli není myšlení zapnuté, protože nehodnotí, jen pozoruje. Kde to v těle leží, jak to vypadá, ne k čemu to je a že je potřeba tomu rozumět. Není. Mělo by to ustoupit do ostražitosti, jak ochranný systém zjistí, že ke svému překvapení není ohrožený. Poděkuješ mu. Stačí. A jindy znovu. No a třeba časem zjistíš, že ti myšlenky svým nadměrným zesílením něco záměrně zakrývají (z dobrého ochranného důvodu). Ano, jemně na sebe, to jo.

12.12.2025 - 18:58
| Filtr
Lupi
» dan162
Hele jak komu. Já když to zkoušela, musela jsem něžně, ale trvale myšlénky odhánět, nebo odfoukávat. Můj muž jednou v diskusi přišel na to, že já ten mozek neumím jako vypnout a nedovedl to pochopit....pro něja to byl běžný proces. Jak jsem pak zjistila, dokáže to hodně lidí - já jsem mentálně zvotročenej zbědovanec! Když nerozvíjím a nedávám palivo, dopadne to tak, že z toho mám za chvíli nával, jak v létě na plovárně-.

12.12.2025 - 18:47
| Filtr
dan162
» Lupi
Jo, to odehnání myšlení je super, tak to vidím taky. Možná spíš nerozvíjení myšlení, nedat tomu procesu palivo, samo se to postupně utlumí, i když myšlenka přijde. Utlumení neznamená už rozvoj něčeho dalšího, co se normálně těžko dostává k naší pozornosti, ale je to nezbytná podmínka.

06.12.2025 - 12:23
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Tak definovaný obsah bohužel nemá. Když dáš do vyhledávače "druhy meditace", máš o zábavu postaráno
. Stručně řečeno, něco mezi meditací nad vznikem vesmíru až po "jaké si vzít ponožky ?"
.Správně by to nemělo označovat obsah, ale proces - tj, přemýšlení soustředěné na jeden objekt/téma.

06.12.2025 - 10:31
| Filtr
dan162
» funky
Také vidím v každém z nás že je základ, který v sobě celoživotně nezměníme, jako astrolog ho mám poměrně jasně namalovaný radixem. Zkusil jsem si žít částečně mimo něj, jde to, ale za cenu energetického deficitu, který je třeba doplňovat. Nebýt sebou lze tehdy, když je z čeho, ze sebe to není. Introvert když se bude chovat extrovertně (a lze se to naučit), tak s postupem expozice je víc a víc unavený, zatímco extrovert je ve svém živlu a čím déle, tím je naopak živější. K meditaci - pořádně nevím, zda má tenhle pojem nějaký definovatelný/jednotný obsah. Nemusí to nutně být proces mířící k osvícení, ale klidně úplně jiný proces sloužící k posílení parasympatických drah nebo pro nalezení kontaktu s částmi sebe, které jsou vědomě obtížně dostupné.
Světské věci, to nevím, co je tím myšleno. Jestli užít si, tak pro někoho to tak je, přirozený smysl jeho života. Nicméně deklarace, že jsme tu kvůli světským věcem je názor, který nezastává každý - a může být, ctím svobodu lidí si to stanovit podle sebe.

05.12.2025 - 14:27
| Filtr
dan162
» Buddha/2
ty moudrosti z éteru jsou úžasné (mne přivádějí v úžas). Neumím to říct tak hladce, jasně a čistě, asi proto se mi to tak líbí. Kopání do patníků - nemáme tradici, která by říkala pravdu: že emoce jsou náš spojenec, natož v mužské tradici. Na cestě silnicí vznikne emoce, považujeme ji za rušení na cestě k cíli, ne za zprávu, kde jsem překročil své meze nebo hodnoty, jako pomoc, že jsem na kraji cesty a ne ve směru rovně. Umět rozumět, jakou zprávu která emoce říká, není obvyklý způsob, jak s nimi nakládat. A nota bene že to je lepší pouštět ven, záleží-li mi na společném prostoru, který spolutvoříme. Dnes jsem například synkovi vysvětloval, co je vztek, co říká, kdy vzniká a jak se rozpouští a kudy je to destrukční nebo zhoubné. A přehled mých slepých uliček, které zažil a které hodlal navštívit. A cíleně jsem ho já mrcha vyděsil: "klidně to zkus, tudy jsem šel, v 57 letech třeba zjistíš, že to byla slepá ulička." To nejjedovatější bylo to "třeba".
I to druhé okno je super metafora, měl jsem ještě tak před měsícem zato, že mám něco přidat ve smyslu se naučit - jenže to naučit je naopak ubrat (obranu před svým vývojem) a spíš otevřít okno, aby vývoj mohl doproběhnout. Vše ostatní se podle toho pak srovná.
Jsem naštěstí už v přízemí, fázi hrůzy sklepního okna zevnitř mám naštěstí delší dobu za sebou, je to nyní přízemí čtyř stěn, ještě to není rozkvetlá louka.

05.12.2025 - 07:56
| Filtr
Lupi
» dan162
Ještě se nejdu úplně zapojovat - navíc musím navařit kotel boršče, na víkend mi přijede banda kamarádek. Jen poznamenám, že jsi sice zodpovědný za prostor, který vytváříš, to jo - ale už ne za to, kdo ti tam vleze a jak se bude cejtit.
Jinak vás tu čtu a je to fakt krásná debata.

05.12.2025 - 01:41
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Díky
. Když se Ti líbí , tak se jí drž
.Vždyť si to nastavování právě krásně popsal:
"Ok, když jsme cíle z definice zahodili, a vnitřní hodnoty očistili od zvnitřnělých (vnucených, naučených v ochraně, zvenku přišlých s cílem)".
Souhlas, není to jednoduché. Možná proto, že se to často chápe obráceně, jako že je třeba něco přidat. Ale je to asi jako se špinavým oknem, přidáním dalšího skla lepší výhled nebude, stačí voda
(příklad co mě právě napadl
).A jsme zas u toho sklepa

Nebo už u sklepního okna

A Dane, díky. Fakt mě nutíš přemýšlet a lovit formulace v éteru

05.12.2025 - 01:14
| Filtr
dan162
» Buddha/2
geniální: "Pocity jsou takové patníky, které ti ukazují jestli jsi v souladu nebo ne (nemá smysl kopat do patníku když jdeš blbě
). Když to ignoruješ, pak se snadno dostaneš na "pustý vrchol"."
Ok, když jsme cíle z definice zahodili, a vnitřní hodnoty očistili od zvnitřnělých (vnucených, naučených v ochraně, zvenku přišlých s cílem) je tvá definice super. Autenticita pro mne znamená reakci a plynutí. Není to tah ani tlak. Ani cíl, ani strnutí. Možná mohu volit směr nebo mohu volit své okolí, kterému se nechám vystavit. A zdá se mi, že je těžké to v sobě tak nastavit.

© 2007-2026 Najdise.cz







Lvu