sebeúcta a sebeláska - Diskuze a zkušenosti

MG34 » MG34 Ještě bych asi doplnil, že pokud úctu přirovnám k placebu, tak lásku asi ke skutečnému léku.

A úcta (tím, že je to pouze ten vnější projev) má tu nepřijemnou vlastnost, že je možné ji vyjádřit třeba i někomu, kým ve skutečnosti pohrdám (a klidně i opačně).

MG34 » Žihadlo Neuznávám placebo. Resp. to pomocné cosi, které nahradí skutečný lék. Pokud "placebo" (tedy i nějaký jiný bezobsažný konstrukt jako sebe-úcta) "funguje", pak může stejně dobře zafungovat i "nic" - a k tomu je lepší směřovat než k falešnému fetiši (látce, ze které je vyrobeno placebo nebo "úcta").

Jinak úcta řekl bych vyžaduje nějaký čin, bez něj to není definované. Není to jenom vztah, ale musí tam být něco, čím se ten vztah navenek vyjádří - takže je to vnější projev vztahu. Oproti tomu láska je jenom ta relace/vztah, žádné činy k ní nejsou potřeba - vůbec žádné. A v případě sebe- jsou ty vztahy/relace unární, jinak je to totéž.

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jo, v zásadě souhlasím.
Život a lidské společenství je plné konstruktů. Ale některé i fungují. Jak vidíš tak i sebe - úcta dokáže lidi velmi výrazně ovlivňovat. Tak proč se nad nimi nezamýšlet?

MG34 » kocour_mivik Konečně trochu teplého lidského slova v té plejádě frází za uctivou maskou ňoumy a slušňáka

Píšeš "pohrdání" jako opak "úcty", ale oproti lásce stavíš "destrukci" a ne "nenávist" - to je zajímavé, asi hlavně pro tebe.

Jinak k tématu - obecně "úcta" je totálně prázdné slovo, z absolutního pohledu bezobsažný konstrukt, označuje nějakou iluzorní moralizující interakci (vázanou na nějakou "morálku", která je iluzorní - tedy proto je iluzorní i "úcta"), protože jedno a to stejné jednání lze velmi snadno popsat jako úctu i jako pohrdání. A skoro bych si troufal tvrdit, že to platí vždy. Příklad: nechám někoho při závodě na posledních metrech schválně vyhrát tím, že závěr vypustím - je to úcta nebo pohrdání?

A analogicky se to všechno dá pojmout s tou předponou "sebe-"

kocour_mivik Pro mne zdá se býti debata akademická,
neb život, spíše Osud mě sebelásky i sebeúcty
spolehlivě zbavil. Nahradil pohrdáním a destrukcí.

Sosna zvlčelý » thééé I workoholici jsou různí. Já třeba znám takového, který je workoholikem pouze z toho důvodu, že si myslí, že všichni ostatní jsou neschopní. Podceňování druhých plus sebepřeceňování.

Lupi » thééé A to je dobrý: přesně dle významu slova by to mělo být "vědom si sama sebe", na což vlastně nepotřebuješ ani sebelásku, ani sebeúctu

Al* » Mici Angóra asi taky tak, když o tom teď přemýšlím .. někdy může být ta sebeláska i trochu mimo sebeúctu? nevím .. a sebeúcta mi možná i splývá s hrdostí .. ale tu prostě člověk má asi první, o té nepřemýšlí .. kdežto sebelásku si musí tak trochu hýčkat a pěstovat, hlavně ji nepotlačovat

Mici Angóra Podle mě to jde víceméně ruku v ruce, sebelásku chápu jako 1. level, sebeúcta je spíš nadstavba

thééé » Sosna zvlčelý Nad tím workoholismem poslední dobou přemýšlím, a mám pocit, že víc, než uznání, tu člověka žene závislost na uspokojení, na adrenalinu..
Ale???

thééé Taky jsem nad tím přemýšlela, a viděla bych sebelásku jako hlavní skupinu, a sebeúcta , sebedůvěra a sebehodnota by mohla být podskupina...
Ale teď se mi zamotala hlava, kam patří teda sebevědomí

Sosna zvlčelý Já si myslím, že tyto dvě vlastnosti žijí si vedle sebe vlastním životem.
Někteří si sice myslí, že když získají sebeúctu, tak přijde i sebeláska, ale v reálu vidím spíše opak: Lidé s přehnanou (opravdu chorobnou) sebeúctou trpí nedostatkem sebelásky. Mezi tím nedávám rovnítko, nemusí to být pravidlem, ale takové případy skutečně znám. Dokonce si dávají ambiciózní cíle a myslí si, že jejich dosažením se budou moci i začít milovat. Nikdo je totiž nenaučil a sami na to zatím nepřišli, že tento druh lásky patří k těm bezpodmínečným. Naučit se milovat takového, jaký jsem a pak se snažit něčeho dosáhnout. A ne doufat, že až něčeho dosáhnu, přijde tím i důvod k sebelásce. Tito lidé si totiž sebelásku odpírají už v její vlastní podstatě. Proto nemohou být šťastní.

P.S.
Někdy se také přehnaná sebeúcta pojí s vyžadováním uznání (úcty) od druhých. Třeba workoholismus. Peklo pro dotyčného i okolí.