Absurdita vztahů - Diskuze a zkušenosti

Bosch » player Takze nase prirozenost je byt zvire..a nemit jine zretele?

player » Bosch Animálnost - to je jenom pohled z hlubin náboženských či společenských kodexů.

Animálnost je naše přirozenost. Ale moment. K rozchodu většinou nevelí jen touha někoho cizího svlíknout , nýbrž velí vnitřní pocit , kterej se skládá dejme tomu ze trojího:

1. přitahuje mne současný druh?
2. nejsem tady již zcela zbytečný (zbytečná) ?
3. je důvod pokračovat ve vztahu , který místo aby posiloval , tak vysiluje?

A je bezbřehé hádání se a boj o pozice k něčemu dobrý? Když vede jen k dalším vysilujícím konfrontacím popř ke kompromisům , které ale , když se na to kouknem objektivně a s nadhledem jsou na ho...?

Al* » player tak vztah je vztah .. prostě se vším všudy dobré i zlé .. nahoru a dolů .. když si z toho člověk vybere jen rozinky /rozuměj šukání/, nenazývá se to vztahem, ani když se u toho na sebe usmívají a píšou básně

animální bych neříkala, zvířata to maj vcajku, funguje smečka /vem si třeba slony/ .. nebo ty párový zvířata, tam je to o čem? no moc bych to nerozebírala .. ale lidi? společnost funguje na rodině, cizí klidně odkopnem, přitom ta rodina už taky dost upadá ..

Bosch » player Ano animálnost. V tom je to nebezpečí. Před tím byli varováni už naši první předkové.

player » Bosch Bože chraň..naopak. V podstatě dnes je to ve vztazích volná příroda.

Bosch » player No tenkrat se taky hojne rozvadelo, ale nebylo moc moznosti to technicky resit. Dneska spise jen ty moznosti jsou tak kostlivci z tech skrini lezou snadneji. Lide se nestali horsimi jak podsouva starsi generace ze za nas...
Hodnoty a moralka..prdlajz. Spise nutnost a z toho pramenici pokrytectvi.

player Ono - většina jich je víceméně dobrých. Ale do času. Tomu vnitřnímu rozkladu ujde tak málo lidí a když se jich zeptáte na férovku , tak to je spíš , že vnitřní rozklad přechodili. Někdy kvůli dětem , jindy z pohodlnosti.

My měli na základce 2 princezny. Každej kluk by kteroukoli z nich chtěl svlíknout. Pak bylo zajímavé sledovat jejich osude. Obě se vdaly. Jedna se rozvedla a pak to začalo. Doslova nálety ze všech stran. Až ji rodiče musely vyhodit z domu , protože těch milenců bylo tolik , že ztratili přehled kdo je milenec a kdo zloděj v noci v domě. Po 15 letech doslovného kořistění si zase ne chvilku sedla s jedním.


Druhá se taky vdala. Diskusní témata došly po roce a pak následovalo 26 let ticha v bytě. Nic. Ale utekl jí až po šešstadvaceti letech za mladší , byť ona jest stále ještě ohromně krásná. Ale - z mého pohledu - promrhala život.

OSHO a psychlogové dneška říkají , že vztah má přidanou hodnotu kolem dvolu let. Pak si obě těla i duše všechno řeknou a...kostlivečci hurá ze skříně a disonance je zde pak hledají se viníci. A kdybys a kdybys a kdybys....mohlo to bejt jiný...hovňajs.

Ale výjimky se vždycky najdou. Za našich mladých let se moc nerozvádělo , to už muselo bejt. Ale my měli jediní v čtvrti pavnou linku , takže si chodili k nám volat všichni sousedé. Tehdy jsem nabyl dojmu , že se vyhnití vztahů přecházelo s pokrčením ramen - musíme přežít a nějak to doklapat. Asi , že to tak soudruzi a nebesa chtěli.