moralni motivy astronautiky - Diskuze a zkušenosti

MG34 » Sosna zvlčelý vidím to víceméně podobně, jenom nepíšu všema 10, takže bych to vyjádřil asi trochu stručněji...

jo a nemám problém se souzením "protistrany" - i to patří k pokroku - něco odsoudit a zavrhnout (např. smrkovou monokulturu )

Sosna zvlčelý Víte, z některých argumentů přechází zrak. A to na obou stranách. Ale přitom nemohu tvrdit, že jedna či druhá strana nemá pravdu. A ani nechci tvrdit. Což takhle přispět svojí troškou do mlýna...? Si mě pak semelte, jak libo.

Pokrok – někteří se jím zaklínají ve jménu dobra, jiní ve jménu zla. Pokrok sám není přeci ani jedno, ani druhé. Jen na nás je, jak s ním naložíme.
Za sebe jsem pro pokrok. Člověk má zvídavou duši. Kdo ví, jestli jsme se nenarovnali díky tomu, že kdysi naši prapředkové hleděli vstříc hvězdám. Nebo alespoň Měsíci. Možná tam někde od hvězd již mohlo dojít k přeskočení jiskry a od té doby milujeme hvězdy. Tak si to alespoň představuji já.
Nebyla však podstatná jen láska ke hvězdám, ale to, že tím možná došlo k zážehu intelektu. Člověk se musel starat o to, aby přežil. Uživit rod, ubránit jej před dravou zvěří... To zvídavost jej odlišila od zvířat. A pokud někdo chce tvrdit, že pokrok nás vede k záhubě, lže sám sobě. Protože bez pokroku by dnes byl zvířetem. Nepřemýšlel by, jak přemýšlí dnes. A rozhodně by mu nebylo lépe. Vůbec nemyslím po stránce materiální, ale po stránce intelektu.
Pokroku lze zneužít i využít. O tom rozhodujeme my, lidé. Pokud by někdo chtěl pokrok zakázat kvůli tomu, aby jej někdo nezneužil, jde proti všem, kteří by jej chtěli a mohli dobře využít. A já si myslím, že využívat bychom měli. Ze zásady jsem proti omezování vědy, zvláště pak ve výzkumu Vesmíru. Mne Vesmír fascinuje. Ale také mě fascinuje dozvědět se, co je za kopcem, co je hluboko v lesích, co je v lidských duších... Rád se zabývám lidskou duší. V čem tkví podstata vnímání štěstí, co nás nutí smát se a plakat... A kdyby nebylo pokroku, nepřemýšlel bych nad tím. Můj život by byl omezen na to, kde sehnat potravu a jak přežít. A možná bych i zabíjel druhé, nebo byl zabit, protože bych bojoval o území...
Argumenty, co to stojí u mne neobstojí... Dal bych i více, kdybych věděl, že ty peníze skončí tam, kde skutečně mají. Jen kolik stojí zbrojení. A odstraňování starých ekologických zátěží... Mnoho chyb. A musíme jen doufat, že lidstvo se poučí. Ale něco zakázat s tvrzením, že lidstvo je nepoučitelné pro mne znamená sebrat lidem naději. Naději v to, že můžeme být lepší. A jestli mi někdo chce tuto naději sebrat, byť s dobrým úmyslem, nechová se jako přítel. Zakazuje mi tím i podívat se za kopec, pod hladinu, do lidských duší... Smysl mého života by byl pryč. A také nikdo neví, co velikého a ohromujícího tam někde, kam dosud nedosáhneme, můžeme objevit. Třeba něco tak velikého, že to všechny změní. Že to donutí lidi více zapřemýšlet. Možná dosáhneme lepšího vědění a vědomí... Ovšemže oponenti mi začnou tvrdit, že třeba naopak horšího. Jenže dychtivost po vědění je dobrá vlastnost, možná nejlepší, která nám byla s intelektem dána. To ona z nás dělá to, čím jsme.I ona z nás dělá lepší lidi.
Podívejte se, že ti nejhorší lidé dosahují své moci a ostatní omezují. Omezování v tomto směru znamená „zlo“ - chtěl bych použít vhodnějšího slova, protože nechci zde rozlišovat na dobro a zlo, ale nějak mě žádné vhodné slovo nemůže napadnout. Kde jaký fanatik chce druhé omezovat ve jménu jakékoliv víry. Naše duše však potřebuje k rozvoji v lepšího člověka volnost. Ano, i řád. Ale právě ten řád můžeme tvořit na poznatcích vědění. Dnes třeba již víme, že lesní monokultury jsou špatné. A sází se opět krásné smíšené lesy. Snad je to málo, ale i to je náznak, že se učíme. A já se učit chci a rozhodně bych si to nenechal nikým zakazovat. I kdyby jeho pohnutka byla dobrá, věděl bych, že to se mnou nemyslí dobře.
Samozřejmě se musíme naučit chovat ke své planetě. Nepsal jsem o tom, protože to je věc tak samozřejmá, že netřeba o ní psát. Já to beru automaticky. A kdekoliv ve Vesmíru se musíme chovat s úctou jako host. Nic z toho nám nepatří. Jsme tu jen nakrátko... V pojetí času... Ale když pojedu na týden na Šumavu (ach jak dlouho jsem tam už nebyl), také budu lítat ten týden po kopcích, slatích a lesích, abych ji co nejlépe poznal. Kdo ví, kdy zase bude příležitost? Nemusím ani fotit. V poslední době na vandry už foťák netahám. Zjistil jsem, že nad obrázky v počítači jsou obrazy v hlavě, v duši. Když si je spojíte s citem k tomu místu, nikdy vám to nikdo nemůže vzít. Ale toho spojení lze dosáhnout pouze tam... Přímo tam! A s vesmírem je to stejné. Můžeme k němu vzhlížet, můžeme jej obdivovat, ale skutečně jej milovat můžeme jenom tam... Neberte mi to! Času je málo, abych se s vámi hádal. Ani nechci. Radši chci tam...

Sosna zvlčelý » Freja
Nějak se ti to nerýmuje,
nu což, zalezu zas do své sluje.

(a můžete hádat, z čeho jsem si to vypůjčil, pokud chcete)