s dovolením, jen si tu odložím... - Diskuze a zkušenosti

Marhon čtyřiasedmdesátá...


příteli.

život plyne slabě,
jak řeka v horkém létě,
snad je to jenom v hlavě,
snad je to v tomhle světě,
že den se vyjasní,
či hvězda zazáří,
tak málo nastálo.
v ten den, ten sen,
tiše vykreslí,
úsměv na tváři.

do horkého dne, či jasu hvězdné noci,
vstoupíš jako sen, tiše a bez emocí,
jak vítr co čechrá vlasy,
bez ohledu na počasí.
bez nároku na odezvy,
sbíral jsi spadé hvězdy,
a dal jim znovu šanci.
máš, co nikde neměli,
příteli.

plynou lehce a jednoduše,
tvé myšlenky bez retuše
a tak se skláním příteli,
před silou tvojí duše.

očistil jsi dech a nalil šálek klidu,
zastavil jsi spěch a nabídl jsi víru,
dal jsi krásná slova,
pak ústa oněmněla.
když se duše svleče,
je krásné s tebou mlčet,
na zajímavé téma.
snad víc jsme nechtěli.
příteli.

život plyne slabě,
jak řeka v horkém létě,
snad je to jenom v hlavě,
snad je to v tomhle světě,
však den se vyjasní,
a hvězda zazáří,
to málo se stalo.
v ten den jsi jen,
tiše vykreslil,
úsměv na tváři.
příteli.

almas » Marhon Ano i ja jsem rada,ze jsi tady mam jine cislo mob. pisnu ti ho na vzkaznik P.S. cetla jsem te na nocni byla jsem jako zazrakem fit

Marhon » almas ahoooj. sem ráda, že si tu. díky.
přemýšlela sem, kde tě hledat, když tě budu hledat. předloni sem ti psala na silvestra na mobil a zpráva neodeslána. takže když tě budu hledat, si tady.

almas Marhonku ty jsi

Marhon třiasedmdesátá...


deprese

světem se plíží ztracenost,
zvlášť, když přichází noc,
když tma se courá po lese
a světlo uniká,
tak vzniká

deprese.

jen to na ní hoďte,
ta to unese,
když odejdou hosté,
tak vetře se,
je to tak prosté,
co druhý setřese,
tiše pozbírá,
s citem upíra,

deprese.

na dveře zaklepe
a sama pozve se,
nikdy se neplete,
tančí si na plese,
pro hluché, pro slepé,
kde stále hraje se,
ta stejná písnička,
co si hýčká,

deprese.

jen to na ní hoďte,
ta to unese,
je to tak prosté,
směje se...

deprese.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele hanakus, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Moc pěkné fakt se i povedla

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Náhodná je nádherná...

Marhon » SLUNOVRAT díky, těší mě, že se sem vracíš.

Marhon » ave ahoj.
sem ráda, že tě tu vidím a moc děkuji.

SLUNOVRAT » Marhon

....nic není náhoda,
tvé verše chutnají
jak lahodná jahoda,
což také není náhoda.

děkuji

ave » Marhon Ahoj je to krásné odložení

Marhon dvaasedmdesátá...



Náhodná.

Náhodná jsou první pozvání,
co otevíraj dveře.
Náhodná jsou první setkání,
myšlenky o důvěře
a odstraněné bloky.
Náhoda jsou první, směr vedoucí kroky.

Náhoda jsou uzavírky
a šipky jiným směrem.
Náhoda jsou letmé zmínky,
průchod novým dějem,
a intuice, co tě doprovází.
Náhoda je to co přijde, když něco jiné schází.

Náhodná je volná ruka,
když se ztrácíš v davu.
Náhoda je to co čeká,
když zůstaneš vzadu
a zastaví tvůj pád.
Náhoda se oběví a pomůže ti vstát.

Náhodné jsou myšlenky
a nově nalezené cíle.
Náhodné jsou vzpomínky
i dech beroucí chvíle
a povzbudivá slova.
Náhoda přichází a odchází a vrací se ti znova.

Náhoda je okamžik, co se zjeví v mezičase.
Náhoda jde kolem, po svojí vlastní trase.
Náhodu nevidíš
a neslyšíš
a přece tady je.
Náhoda neexistuje.

Marhon » SLUNOVRAT těší mě to.

SLUNOVRAT » Marhon

Ahoj,
tak ten palec nahoru je za to krásné vyjádření ,
vystižení pohledu času, s kterým se ztotožňuji,
neboť to cítím také tak. Pro mne je život skládačkou,
mozaikou.
A ta poznámka i čas se cení je v podobě vážení si
toho, že nejen zde vkládáš , ukládáš své básně, ale
i toho času, který tomu věnuješ+ momentu jak to tu
uložíš. Tvé básně si fakt zaslouží lepší ocenění.
Mockráte díky za mne.

Marhon » SLUNOVRAT díky. jsem ráda, že to čteš a je pro mě zajímavý, co v tom nacházíš.
měla jsem tady na mysli spíš než čas, minulý životy a náš život do těch čtyř, pěti let, na který si většinou nevzpomínáme. čas nám to vrací, naší minulost, kterou si naše paměť nepamatuje v podobě nemocí, problémů a třeba i míst nám známých, kde jsme nikdy nebyli a lidí, na první pohled blízkých, známých a přitom jsme se s nima nikdy nesetkali. díváme se a netušíme, kde jsme ty chvíle vzali.
je těžký opravit chybu, co neznáme nebo navázat na vztah, který si nepamatujeme.
někdo říká, že život je hra, řekla bych, že je to hádanková soutěž.

hajounek » Marhon Jasně, inventář

Ty Tvé básně by zasloužily víc, než pár smajlů. Krásné moc!

SLUNOVRAT » Marhon


i čas se cení.

Marhon » hajounek jéé, ahoj, ty seš tu taky?
dík za smajlíky.

hajounek

Marhon jedenasedmdesátá...




dluhopisy.

čas běží, den po dni, jako navlečené korálky...
ta šňůra, co je drží pohromadě,
snad život, či osud, či jsou navlečené v jiné pravdě
a v barvách co se mění
a smysl je v utajení.

čas běží, den po dni zdá se,
však něco v té šňůrce ukrývá se,
zjeví se obraz, či chvíle,
mihne se v očích pošetile,
dnem nebo nocí,
co rozum nemá ve své moci,
ten malý prapodivný host.
snad minulost.

minulost, co dneska stíná hlavy,
jednomu po druhém a nám všem dohromady,
vytáhla staré spisy,
staré dluhopisy.
nedosáhne na ně ani svědomí,
vždyť paměť objevit je neumí,
neví, co bylo kdysi,
když vznikly dluhopisy.

čas běží, jako navlečené korálky...
však vrací nám, co bylo kdysi.
ztracené dluhopisy.

Marhon sedmdesátá...



sním o tobě nebo se ti zdám?

do světa snů, jejihž důvod neni znám,
v žádném století, v žádné době,
nechávám vejít siluetu,
oděnou do pocitu.
sním o tobě
nebo se ti zdám?

hvězdná noc odemyká čas,
půlnoční měsíc se usmívá
a svou stříbrnou duší,
snad to tuší,
tě objímá
a dýchá do tvých řas.

vcházíš do snů na krajkách orosených pavučin,
na spících květech máku,
na obláčcích přání,
půlnočního snění,
i křídlech ptáků,
co vrhaj lehký stín.

přicházíš a noční svět rozkvétá,
srdce se vznáší ve hvězdách
a snad i zpívá,
když se dívá,
jak hvězdný prach,
tě stříbrem obléká.

kráčíš, tím nočním dnem,
s myšlenkou, kterou víš,
že jsem jen sen,
že jsi jen sen,
se otočíš,
s úměvem.

do tajemných oken dalšího z rán,
půlnoční měsíc se skryje,
ztrácím tvou tvář
a hledám snář.
jsi má fantazie
nebo se ti zdám?

Marhon » SLUNOVRAT díky, nemám v plánu něco mazat.

SLUNOVRAT krásné

a prosím ponechejte.

díky za ně.
Budu se k nim vracet.

Marhon devětašedestátá...pro...


co oči neviděly.

ten den se rozsvítil jak svatojánská lucernička v nočním tichu,
každý ucítil ten žár, co dala svíčka, tu radost smíchu,
to světlo světla mezi ostatními těly,
co oči neviděly.

ten den se rozzářil, jak slunce v ránu, když vzhlédne v prvním šeru,
jas v té svatozáři zvedl bránu k srdci tvému
a všichni vstoupit směli,
to oči neviděly.

ten den se rozjasnil a nádech voněl po štěstí,
ten sen, co každý snil, tiše vešel do cesty
a byl tak krásně smělý,
co oči neviděly.

ten den, kdy vstoupilas do života, byl hodně cenný,
co oči neviděly...
jak tvé srdce zářilo a hřálo.
bylo nám přáno.

Marhon osmašedesátá...


autorská práva.

zvedl člověk hlavu k oblakům
a změnil nebe.
sklonil člověk hlavu
a změnil půdu.
snad přirovnal to k zázrakům,
až z toho zebe.
snad je v právu.
svět padá vzhůru.
svět stoupá k zemi.
co bylo není.

tak člověk tvoří,
tak člověk hledá.
pokrok a věda,
v tý duši hoří.
a člověk padá a člověk vstává.

přes všechno dění,
kdy svět se hroutí,
na svojí pouti,
člověk vše mění,
i přes mrtvoly, i to se stává.

voda se zvedá,
a půda praská,
zmizela láska,
Země se hněvá,
že porušili autorská práva.

zvedl člověk hlavu k oblakům
a byl slepý,
sklonil člověk hlavu
a neslyšel,
jak země křičí do mraků,
jak život trpý,
v tom novém stavu.
květ nepřišel,
jen trny
a změny.

svět pláče
a strádá,
jen se brání a to bolí,
toho rváče
jen kárá,
už za cokoli
a to se stává,
když Zem se zlobí,
že porušili autorská práva.


až zvedne člověk hlavu k oblakům
a změní sebe,
skloní hlavu,
obejme druhé,
to přirovná se k zázrakům,
až uzná tebe,
až najde v davu,
co není bude.
až najde Zemi,
člověk se změní.