Propojení lidí - Diskuze a zkušenosti

Lupi » dan162 Tak teda s Leminskátou jsem vedle, jak ta jedle.
S prvním odstavcem částečně souhlasím. Částečně proto, že moje zkušenost mi praví, že všechno je vždycky osobní. A to i když jsme schopni se od-osobnit, přesto ne úplně. Já to umím vcelku slušně - však vidíš, co mám vzduchu - ale budu_li upřímná sama k sobě, stejně tam vždycky něco zůstane.
Jo, on je pravděpodobně zatížen svým světonázorem - a ty myslíš, že to šlo vyložit objektivněji, jo? Kartám nerozumím, jsem jen pouhá divačka, proto se ptám.

dan162 » Lupi Tarot si vykládám sám, i na sebe, a u mne s přesnou pozicí karty s významem, typu Keltský kříž. Výklad musí být poctivý, i kdyby se mi nelíbil, nelze ho ohýbat podle svého názoru. Když nejsem schopen se zbavit filtru ve své hlavě (pětidemolice), tak výklad nemůžu udělat, to je moje zásada. On jo, talent má nejspíš větší než já, karty mu chodí reálné, to má super, nu každý to má jinak. Výklad už ovšem ohýbá, má to správně být tak, že výkladový úlet nenastane díky tomu, že dobrý kartář vždy upřednostní příklon k poznání, k tomu co principem sedí, co je souladné, padni komu padni, že nejde o shodu s názory kartáře, to je past.

Lemniskáta popisuje děj při pokusu o spojování nespojitelného, zde jako lavírování (dvě mince), vnitřní použití (VIII síla) a vnější použití (I Mág). Obě krajnosti zůstávají a tím vzniká nový děj. On si lemniskát pěkně všimne, ale vykládá je účelově jako polarity a rozpory v něm, sice může být, jenže důležitý je děj - je to hlavně jeho volba konsensuálního přístupu, kdy sjednocuje nesouladné odlišnosti a někam tu energii směruje. atd. Za mne je Fiala čitelný, nejsou třeba karty, je to politik se svými ctnostmi i slabinami, má nějaký názor, dostane nějaké hlasy, děj někam popluje, jsem s tím srovnán. Karty si vykládám jen když chci vědět, co nevím, ne pro potvrzení co vím. A když nevědění je horší než vědění, klidně jinak můžu nevědět. Na své vztahy jsem si vyložil málokdy.

Hm, stavba domu: je to jistá omezenost, jen stavba domu, ne architektura, potřeba je to i to. A vlastně mám vychozenou stavařinu :-D A dokonce jsem ji deset let dělal (jako zatím poslední práce).

Mne přijde úžasné, že se můžeme inspirovat, nebýt uzavřeni ve svých kolejích, a taky lze lépe přehodit výhybku, když je jasnější kam. Druhé co se mi líbí je schopnost pochopení až prožití normality druhého, naladit se na jeho oči, jak co vidí/nevidí.

Lupi » dan162 Samozřejmě. Nakonec každý musíme svou pěšinou a často si ji musíme teprve vyšlapat. No vidíš, Jupiter v Panně, pravda. To ale vypadá jako případné neobyčejné výsledky při stavbě domu.
Já jsem ráda, že můžeme klábosit takhle volně a že se nemusíme přesvědčovat o svých pravdách - to je velmi osvěžující.
Mimochodem, našla jsem velice zajímavého tarotáře, kdyby tě třeba zaujal: https://www.youtube.com/@Tarot-klic… Politiky dělá skvěle!

dan162 » Lupi Díky za sdílení. Jo, je tam méně nadhledu a pohody, zatím. A ano, Jupiter v Panně má rád stavbu domu. Není motání jako motání, intuice může říct co je v dané chvíli nejlepší udělat a bude to lepší postup. A zpátky hleděno člověk ví, co se osvědčilo. Jsem rád, že mám aspoň tu stavbu domu :-)) Vlastně je to jako tarot - mám několik ustálených výkladů, ale jsou lidi, kteří to sází zcela nahodile, hravě, a plují tím s bravurou. Umí.

Lupi » dan162 No....zaprvé mi ten tvůj koncept připadá trochu moc jako stavba domu. Jenže my jsme živáci a živáci mají neblahý zvyk proplítat a všelijak motat jedno do druhého.
Moje zkušenost s těmi vrstvami je, že ano, často je to taková cibule. Tak si spokojeně řekneš - ha! Cibule! A loupeš, loupeš.......a najednou, kde-to-kurva-jsem?? V žaludku, madame. Ježiš. Jak jsem se tam ocitla? No....jak jsi tak loupala, byla tam taková škvírečka......
A máš asi pravdu v tom, že záměr se může ukázat, že je vprostřed. To se pak prostě udělá odbočka. My s mojí kranioterapeutkou chodíme spíš jakoby po vláknech mycelia duše.
Dokonce i u homeopatické léčby se mi stalo, že se přeskakovalo - a to je homeo velmi cílená na vrstvy a loupání cibulí.
Ale třeba je to hodně ženské pojetí celé věci.

dan162 » Lupi Když do krania vložím záměr, tak podle mne přetrhnu spojení. Vysvětlím. Vzorce jsou obvykle vrstvené na sobě. Řekněme počáteční trauma -> nouzové rozhodnutí -> zvyk ho opakovat -> používáno v dalších situacích -> tím se vytvoří jiné obtížné situace -> nouzové řešení ... Když začnu s kraniem cíleně (=odprostředka), tak vyřeším co jsem chtěl, ale pak se mnohem hůř dostanu k tomu, co předcházelo a následovalo za vzorce, bude se vzorec méně často spínat, tj. ubydou příležitosti s tím něco dělat - ale přitom to pořád zpodpalubí dělá neplechu.

Jsem příznivce biodynamiky, kde si tělo samo rozhoduje, co chce řešit a v jakém pořadí, aniž by bylo jasné, co se zrovna řeší. Terapeut vytváří (nebo já sám sobě) jen pole, kde se mohou věci rovnat, bez záměru.

Lupi » dan162 Kristepane, to je šílený práce! S napětím mi strašně pomohlo právě kranio - nebylo to najdenou, ale asi načtyřikrát, co se to hlavní likvidovalo, ake když se zlikvidovalo, mělo to mimo jiné za následek i to, že jsem parádně zhubla. Když jsem se nad tím zamyslela, logiku to má.
Proč je nezřetelné, co je zrovna v řešení? My si dáváme záměr - pokud ho mám jasný. Když ne, tak se kranioterapeutka prostě mojí energetiky zeptá, co by tak bylo důležitý a nechá se vést. Jednou to skončilo i hlubinnou terapií.

dan162 » Lupi kranio je super přesně na toto, jen není zřetelné co je zrovna v řešení. Až zpětně se to zjistí, když v nějaké situaci je najednou svoboda jednání, nevzniká nával energie. Fulkra (v představě jako ložiska, uložený vzorec ve svalech) lze rozpustit kraniem suprově.

Mikrosvaly - Mám příliš napětí v sobě. Myšlenka je, že když něco dokážu uvolnit, tak to nejspíš dokážu i uvolňovat a časem se to nevrátí do napětí. mohu dát pozornost do jakékoliv části těla a popsat vjem. U svalů mohu něco uvolnit, tož do toho. Dám pozornost na nějaký kousek svaloviny, do určité hloubky (těch svalů je v jednom bodě víc), a uvolňuju, až narazím na mez, že dál to už nejde. Tak zkusím ještě o kousek dál, mikro kousek aby časem to bylo celé uvolněné, aspoň chvilku. Někdy se neposunu, protože proti mne jde odpor a někdy to dojde do zvláštní rovnováhy, kdy nejspíš stojím na protichůdných stranách. Napětí přítomné (asi ochranný systém), svaly už neposlouchají (vůle nemá hlasovací práva dále postoupit), takové zvláštní trnutí. A pak se přesunu jinam. Mohl bych si dát ruku na tělo a uvolnit to místo kraniálně, ale nejde dosáhnout všude. Zkouším to a uvidím výsledek. Třeba je to slepá ulička.

Lupi » dan162 Jo, tyhle rozhovory taky miluju. Kdepak je na naší mamičce Zemi ještě terra incognita.....v hlavách, žejo. Tam jsou krajiny! Úchvatný. Připadá mi to jako jízda zcela novou zemí.
Jak uvolňuješ mikrosvaly?? Moje kranioterapeutka mi uvolňuje teda fascie, protože z těch se to jinak nedostane, nebo málo. Mikrosvaly jsem ještě neslyšela.

dan162 » Lupi To co mi řekla kamarádka a co je v příspěvcích, mi dává smysl a beru to jako dobrou odpověď. Přes emoce tomu rozumím že je vlastně vcítění. Buď vědomě namodelovat, nebo přímo prožívat (a pak oddělovat). Bez zpětné vazby to jde veeelmi pomalu si myslím, musí někdo býz poblíž zrovna v okamžiku situace (jinak vychladne a půl se toho zapomene).

Přes vjemy neemoční to bude víc jako intuice - člověk ví. A přes vlastní tělo mne zní dokonale "musíš napřed vnímat dost bystře sám sebe, abys mohl vnímat i jiné".
Moje fáze je nyní uvolňovat ztuhlé mikrosvaly, pak bude možné bystřejší vnímání sebe, jdu správně.

Tohle vnímání bývá často jednostranné, co si myslím, druhý třeba nechce se do toho ponořit, nebo jde o náhodná setkání typu v obchodě.

Super, dozvídám se hodně, děkuji.

Lupi » dan162 Víš že vlastně nevím, jak silné? Ten konkrétní příběh, tam to je tak, že silné vnímám jednoznačně. Tuhle se mi stalo, že jsem hned nerozeznala, že to není moje a to je pak trochu masakr.
Jestli popřou. No, co se kamarádek týče, tam si to zanalyzujeme - bylo to moje/tvoje? Cítila jsem to? Někdy se dojde k výsledku, někdy ne - vždyť jsme propána jako první anatomové - říznem a nevíme, co tam je.
S tím, jehož vnímám tak silně, o takových věcech zatím nemluvím. Myslím, že by se okamžitě obrnil - ono stačí, že je schopnej pobrat co pobere. Čili zpětnou vazbu mám takovou nejistou - spíš podle toho, jak to s ním pohne a kam, ale to chce tykadla jako zrcadla.
Čímž odpovídám na tvou polsední větu - asi jo, asi musíš napřed vnímat dost bystře sám sebe, abys mohl vnímat i jiné, ale u mně to byl jaksi vedlejší účinek, já měla vnímání sama sebe za domácí úkol (homeo léčba - homeopatky pořád otravujou se zpětnou vazbou, až se to prostě natrénuješ).

Lupi » Buddha/2 Jojo, otázka rovnováhy. Dar/problém. Jako vlastně všechno.

dan162 » Buddha/2 Myslím si, že je to naučitelné, takže dar pro toho, kdo se to naučí :-)

Buddha/2 » dan162 No, on tomůže být jak dar, tak problém. Ale od psycholožky bych čekal snahu podat to jako dar (a současně se vyhnout další návštěvě "nekomfortního" pacienta )

dan162 » Lupi Aha. A jen ty silnější stavy v lidech jsou čitelné? Stává se, že to lidi popřou ne proto že to nevypadá krásně, ale protože si toho nejsou vědomi?

EDIT ještě jsem dostal jednu odpověď: tohle vnímání že vychází z kvalitního vnímání sebe, protože 20% vjemů máme přes smysly (typu oči), ale 80% vjemů je v nás (typu napětí konkrétních svalů).

Lupi » dan162 Ne, já myslela že u mně to bylo nové. Odjakživa jsem sice reagovala spíš na to, co si kdo myslel, než co říkal, ale tohle, o čem mluvím, je přímé vnímání - už jsem se naučila rozeznávat, kdy jsou to moje pocity a kdy ne, ale někdy je to síla, že se to poplete. Tak to jsem myslela.

dan162 » Lupi Jůůů. To je přesně ono. Přímé vnímání. Opravdu když o něčem vím, co nemám, tak to existuje (netuším proč, jedna z mála otázek, která nemá odpověď).

V mé představě to není nové. Kdysi normální a evolučně opuštěné z nějakého dost dobrého důvodu, třeba že plačící vesnice neuloví mamuta. Proces individualizace (oddělování) se táhne desetitisíce let, určitě ne jen jako ohrazování polí a volební právo. Předpokládám naučitelné, podobně jako například pár desítek let obnovené kranio se může naučit každý, a bývalo také kdysi normální.

Zatloukání opravdu existuje - protože ještě dnes je nositel talentu občas ostrakizován. Schová se to za něco tolerovaného a ví o tom jen část nejbližšího okolí.

Spojené s hlubokým citem?

Lupi Jo. Ale je to poměrně nové, souvisí to s hlubokým citem a musela jsem si ověřovat u holek, kterým přenosy energií fungujou v praxi (ve hmotě) že si nevymejším a není to moje bujná představivost. Někdy to mám s těmi mně nejbližšími kamarádkami, ale intenzita se nedá srovnat. A jo, člověčka (i člověk) si to můžou zavřít, byť nechtějí. Nejsou to ovšem myšlenky, ale spíš cítění/vnímání něčeho.
Zatloukat....to asi ne, ale já mám tendenci takové věci považovat za normální a jako o takových o nich i mluvit.
Momentálně se rozvíjejí talenty jako na drátkách - mám kamarádku, která je odjakživa vnímavá, ale teď.....no, my tomu říkáme "kouknu a vidim" Zrovna dnes jsem něco řešila s jedním kamarádem, co byl jasnozřivej odjakživa; chodívaly jsme se jej těhotné ptát, co se nám narodí a nikdy se nesplet. Jenže dneska ani nezkoušel svoje chlípný žertíky, kouknul na mně....a viděl. Začíná to být hoodně zajímavý.

dan162 » Buddha/2 Videl, nekolikrat. Myslis scenu, kde psychlozka se neciti komfortne a soucasne rika Nickovi, ze to je dar, ne problem?

S ostatnim souhlas. Navic k moznostem ktere jsi uvedl pridam, ze nekdo svuj dar zamyka i pred sebou. Klidne se radeji uchlasta, neunese ho.

Myslim si, ze zde nejde o dar, spis o pozapomenutou, kdysi normalni vlastnost. V male mire je dost bezna.

Buddha/2 Hele Dane, neviděls náhodou film Po čem ženy touží ?

S tím talentem - nemusí to být zatloukání. Pro lidi s nějakou ne běžnou schopností je to prostě normálka. Až po letech můžou zjistit, že druzí tu schopnost nemají.
Nebo svou schopnost tají v rámci prevence (zneužití, nepochopení, strachu ...).
No a pak taky zdaleka ne každý stojí o tenhle druh intimity a je lepší to respektovat .