Podělíte se o své oblíbené verše? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Lahodny poeta Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Pithecanthropus erectus » Klaret už mám zase husí kůži.... Tohle slyšet recitovat Mirka Kováříka je slast

Lahodny poeta Poznávej srdcem, to je Ti nejbližší,
poznávej srdcem, když myšlenky se utiší.
Poznávej srdcem a zpytuj svoje svědomí,
poznávej srdcem, že druzí chybují stejně jako my.
Poznávej srdcem, a objevíš v srdci každého člověka lásku,
poznávej srdcem, a radost vstoupí do Tvého života i svazku.

Miroslav Hrabica

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mám ráda haiku.....tak něco z české tvorby

Petr Petříček

Chvění listí stromů
mezi kousky nebe
křídla kořenů

_________________

Už sahá podzim
létu po krku. Šípky
začly krvácet

_________________

Až píchnutím víš
co bolesti se vejde
na špičku jehly

_________________

Pod patou praská
kulička pámelníku
bílý sen dětství

Najdise.cz » Levleon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Levitace - Nezval

Zbavovat těžké věci tíže
Být chuďasem a kráčet si jak kníže
Jak měsíc přítel snů a cypřiše
umět zvedat moře do výše

Dávati lidským ranám včelí křídla
Létat bez křídel a bez kormidla
Nadlehčit lidský úděl, smrt a děs
a pak i s rakví vzlétnout do nebes!

Marhon kdysi dávno jsem si v knihovně vypůjčila knížku "CASSIOPEIA"
už sem jí nikdy nikde nenašla, ale byla tam, krom jiného, třeba báseň do "trychtýře" i tato básnička, kterou jsem tenkrát letmo očima přelétla a do dnes si ji skoro celou určitě s mírnýma odchylkama pamatuju.

Tma jak v pytli,měsíc svítil,
luh se sněhem zelenal.
Kočár se jak ďábel řítil
pěkně zvolna podél skal.

Cestující vsedě stáli
mlčky v živém hovoru,
střelený zajíc v dáli
běží z kopce nahoru.

Na své fialové truhle,
celé pěkně zelené,
černý blondýn hledě ztuhle
na to zvíře střelené.

Háňa* J.V. Sládek
Nic nechci víc než v duši klid
a žádného víc štěstí,
než co ho ptáče může mít
na květné ratolesti.

Když slunce hřeje z vysoka
a zem je pestrá květem
a vítr duje z hluboka
a mír jde celým světem.

A pochybností neznat hles,
jež v duši nesvár nítí,
- jen cítit, jak je krásno dnes,
a dýchat jen a žíti!

Najdise.cz » Levleon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dnes se mi vybavil Frost....

TAJEMSTVÍ SEDÍ

Kroužíme v domněnkách jurodiví.
Uprostřed tajemství sedí a ví.

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
2x

Žabomut!!!!
Jasně když se žabomut vylíhne zakrátko se potká s básničkami.
Všechny nás to poznamenalo, ne že ne. Někomu to holt vydrží celý život

Sosna zvlčelý A občas člověk najde něco někde, co ho pobaví, potěší... A ani neví, kdo je autor, jen pseudonym Kitty:



O třech malých námořnících
Kitty


Na moři v plechové krabici
pluli tři strakatí králíci.

Cestou je potkali piráti,
hned byli z králíků vysmátí:

"Kampak se plavíte, ušáci?
To si snad děláte legraci!"

Nejdřív se králíci mračili,
jeden z nich povídá za chvíli:

"Na vtipy nemáme náladu,
plujeme na ostrov pokladů,

dobře mě poslouchej, piráte,
když se k nám společně přidáte,

najdeme poklady zajisté
dříve než všeteční turisté!"

Tohle když piráti slyšeli,
byli hned náramně veselí,

prý budou ohromně bohatí,
potom si celou loď pozlatí!

Pirátská fregata - spousty děl,
tohle snad ještě svět neviděl:

Copak je tohleto za triky?
Na lodi piráti s králíky!

Tři malí ušatí chlupáči
odvážně kormidlem otáčí,

znalecky koukají do mapy,
nedbají na mořské útrapy:

vlny a bouře a vichřice,
horko jak v tropické Africe,

plavba je opravdu divoká,
před chvílí přejeli žraloka!

Loď se teď kymácí zběsile,
blíží se konečně do cíle,

u břehu ostrova přistává.
Jak je ta štěstěna vrtkavá!

Piráti volají vesele:
"Povězte, králičí přátelé,

kdepak jsou truhlice se zlatem
na tomto ostrově proklatém?"

Králíci ve vestách plovacích
najednou koukají v rozpacích,

jeden z nich nakrčil čumáček:
"Řeknu to bez velkých vytáček,

přísahám, piráti vážení,
o zlatě nemáme tušení,

tady jsou králičí poklady:
mají tu veliké zahrady,

jsou plné sladkého jetele,
piráte, netvař se kysele,

dál jsou tu záhony salátu,
mrkvičky, zelí a špenátu,

tohle jsou báječné lahůdky
pro naše králičí žaludky!"

Piráti strašlivě zakleli:
"Přece jsme nepluli pro zelí,

co jsme to, pánové, za bandu?
Králíkům budeme pro srandu!"

o o o o o o o

Snad ti ta básnička, čtenáři,
vykouzlí úsměvy na tváři,
teď už jsme na konci příběhu.

Piráti statečně u břehu
chroupají mrkvičku se zelím.
Poradím dětem i dospělým:

Vybíráš z rozličných laskomin?
největší poklad je vitamín!

Sosna zvlčelý Já jsem ujel asi v 16 letech na Skácelovi a to pro mne byla vždy srdeční záležitost. Mám rád i jiné básníky, třeba i básníky - muzikanty (Křesťan, Redl, Nohavica, Plíhal - to vše jsou básníci, kteří své básně zpívají). Ale Skácej je Skácel. A úplně nej jsou jeho uspávanky. Už se těším, jak to jednou budu žabomutíkovi, co už nebude v tu dobu žabomut, povídat na dobrou noc. Tu podle mne nejhezčí zde přidávám:




Uspávanka s bývalými anděly a modrým ptáčkem
Jan Skácel


To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,
kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.

Co bylo dávno, bylo dávno,
nás zajímá dnes,
co je dnes,
a v místech, kde dnes kouří město,
stál kdysi dávno hustý les.

Ten les tam ale dávno není,
dva stromy všeho všudy jen,
ostatní lidé přiložili
v kuchyni doma do kamen.

A zatímco především jídla
tak náramě si hleděli,
andělé měli krásná křídla,
a proto byli anděly.

A lidé běhávali pěšky
a sotva popadali dech,
andělé pluli nad vodami
a vznášeli se na křídlech.

A k tomu pojídali slívy
a pěli písně,
troubili,
až se to v lese rozléhalo
a docela i v obilí.

To bylo dávno, dávno, dávno,
dneska už nejsou andělé
a svět se dávno jinak dělí,
na lidi hodné a ty zlé.

A kdo má troubu, pilně troubí,
a kdo má chuť,
ten švestky jí,
nad ním pak poletují ptáci
a z plna hrdla zpívají.

A hodným dětem, věř, či nevěř
(a přikryj se a zataj dech),
přilétne ve snu modrý ptáček
se zlatým pruhem na křídlech.

Proto Ti radím, rychle usni
a velmi spi a spinkej moc
a ptáček zapůjčí ti křídla
a můžeš létat celou noc.

A nad cé uděláme čárku
a bude z něho dlouhé cé
a ptáček,
co ti půjčil křídla,
vyspí se ve tvé postýlce

a ty se zatím budeš vznášet
a budeš výš,
než bývá věž.
Ráno ta křídla zase vrátíš
a nikomu nic neřekneš.

Najdise.cz » Jaňajs Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To vůbec nejsou marnosti, když si člověk zapamatuje co mu udělalo hezky, co mu pomohlo, když si to připomene a když to pošle dál. Ať je to třeba jen útržek. Třeba to pomůže zas někomu jinýmu.
Víc se zabýváme tím co nám ubližuje, co se nám nelíbí. Tak je potřeba se taky občas pohladit
A já se už třetí den těším co si tu zase na dobré ráno přečtu

il*ča Jacques Prévert

Paris at night
(v Kroupově překladu ) .
Tři sirky jedna po druhé škrtnutá do noci
První abych viděl tvůj celý obličej
Druhá abych viděl tvé oči
Poslední abych viděl tvá ústa
A tma pustopustá aby to vše mi připomněla
když ležíš v objetí mého těla.


Paris at night
(ve Skarlantově překladu) .
Tři zápalky jedna po druhé vzplanou uprostřed noci
První mi posvítí na celý tvůj obličej
Druhá mi posvítí jen na tvé oči
Poslední mi posvítí na tvá ústa
Pak přijde tma hustá a všechno mi to připomene
až se mé tělo nad tvým sklene.
(tenhle překlad mám raději)

Najdise.cz » tulačka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele tulačka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Využiji vlny a přidám ještě Krchovského.


Dneska je krásně, slunko pálí
Sanitky slyším houkat z dáli…
Jo, je moc pěkně, je tam hezky
Lidi dnes padaj jako švestky

------------------------------------


Divný sen… Jak z něj ven?! Jdu mezi lidi
Ač žádné nevidím, oni mě vidí
Ženy se křižují a muži diví…
Zdá se mi živý sen, že nejsem živý

---------------------------------------

Poněk nesvůj, úd skryt věncem z chvojí
Ty jsi tak krásná (- možná proto…) nad jiné
Od rána nevim, kde mi čurák stojí
Jak ale vidno – teď a právě – tady ne

bluemotylek jestli můžu ,tak moje vlastní skládanka slov)))



srdce mé žije život svuj
a každý den dává svěžest
do hlubin modrých
očí mých
kdy pohledy nachází jak krásný je svět
kdy pochopíš
že stačí jen najít v každém kroku svém vděk
za to co máš
a oblázky nejsou chladné
a křídla mi dává
poznávat tebe
jako fata morganu
objevit část své
v duši tvé..................

Marhon » Freja když já spíš než ty uznávaný malíře, hudebníky a básníky, co kolem nich svět skáče, radši ty, co píšou, kreslí a skládaji jen tak sami pro sebe a z lásky.

Virgonaut

Cesta
Život není jen vážný,
učí tě i smát.
Tak nebuď jenom vlažný,
nauč se i hřát...
I když lvům se hříva oholí...
I když orel má křídlo zlomený...
Cesty dál se vinou
někam do polí,
pořád je kam jíti když jsi znavený.
Jednou jí potkáš.
Někde na tý cestě svý...
Já už jí mám.
Oči má,jak nebe nádherný...
Dává mi lásky pít.
A konejšivě čeká...
až mi doroste hříva,
až se mi křídlo zahojí...
Jen tak...z Lásky.

Jaňajs Od malička jsem milovala tyto bláznivé..


Cestička k domovu krásně se line,
lepší je moudřejší než všechny jiné ,
i kdybych ve světě Bůhvíkam zašel,
cestičku k domovu vždycky bych našel.

Je to na prd, je to špatně, ale já si to pametám takto halt z dětství.

A pak další , která mi ve školce utkvěla v téj mysli méj darebnéj



Položili maličkou na vyhřátou mez a nad její hlavičkou
šumí, šumí les.
Není to les jako jiný,
jsou to samé kopretiny.


Jsou to jen kousky , co já si pamatuji .....Ale daly mi něco do života tyto kousky.



No a nemohla bych pominouti Křišťálovou studánku od J. V. Sládka



Znám křišťálovou studánku , kde nejhlubší je les
(ta mě dostala moc)



A ještě jedna (slibuji, že poslední)

Jan Čarek

Tuším že se to jmenovalo " Jak je krásně na světe" ( A také tuším, že už z toho vím prd, přitom jsem ju měla tak moc ráda)



Jen se lidé rozhlédněte, co tu kolem kvítí kvete,
a co studánek tu je
co tu ptáčků poletuje,
a co je tu dobrých lidí,
co si štěstí nezávidí....

Ona byla a je delší , ale celou bych ju už nedala. Moc a moc mě ovlvnila ale, to zas jo. Jsem si dítko bláznivé naivně věřila, že jsou lidi dobří a že nezávidí a přejí druhému jen to dobré. No jo no. Halt je to vše jinako.
Ale tyhle básničky , ty šly mým žitím poráde a asi mě hodně nalajnovaly kamsi. Prostě paráda

Vy tady všici jste znalí moc a já tady písnu takové marnosti... Musím se tomu smáti . Jste halt znalci a já klobúčisko smekám před vámi . Jste halt dobří, že si to vše pametáte.

Najdise.cz » Freja Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kainar.... :-)

Trošku tý lásky dej mi
věrný srdce mý
věčně tu káru táhnout
to je šílený
šílený
Sevři mě jemně ty jseš jediný
co na svý cestě mám
A jako blues tě na svých ústech
vyzpívám

Freja » Klaret Kainar, Hrabě, Seifert, Šrámek, Nezval...

A třeba Wolker má taky pár krásných
třeba Oči

Nejširší moře lidské oči jsou,
celý svět na sobě unesou,
celý svět v tisíci lodích po jejich hladině pluje:
hvězdy, květiny, ptáci, města, fabriky, lidé,
všechno, co bylo, všechno, co tu je,
všechno, co přijde.

Viděl jsem věci šťastné a líbezné,
jež pro vzdušnost nikdy neztroskotaly.
Viděl jsem hvězdy a květiny, viděl jsem ptáky,
když před zimou do krajin jižních přelétali,
to byly lodě nákladů lehkých, štíhlého boku a labutí šíje,
jež do očí šťastně vždy veplují a šťastně přeplují je,
to bylas i ty, milenko s bílým plachtovím,
přišlas a odešlas, - viděl jsem tě
a už tě neuvidím.

Však znám také věci těžké a nejtěžší,
jež marně vypluly na cestu k ráji,
znám nemocnice a předměstí, lidi, které bůh netěší,
znám koráby z olova, které vždy ztroskotají.
Znám lodníka, který se nesměje,
vraky, vězně a galeje,
jež tíhou svých břemen se rozpraskly v půli
a do očí vpluly mi, aby v nich utonuly.

Nejhlubší moře lidské oči jsou,
dnem svým až k srdci dosáhnou.
Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne,
do srdce zaroste a srdce ovládne,
aby v něm hluboko kotvilo
v jiné a strašlivé kráse,
jež ze všech krás světa nejsilnější je,
protože nelaská,
ale nabije
všechny tvé smysly nesmělé
střelami ohně a ocele.

Freja » Marhon Šiš, néblbni jestli to někdy vydám, tak slibuju,že u týhle bude "věnováno Marhon"

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mám velkou radost. Skácel, Ovidius, Lermontov, Villon, Verlaine, Holan, Prevert, slovenská poezie a další......
Dobrá společnost

Sosna zvlčelý světlušky mají lucerničky
a křesadélka když je tma
vykřešou jiskru posvítí nám
a tma je často tma nás má

(Jan Skácel)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vladimír Holan

V PELYŇKU

Sunutím zdí a odrhováním
větví, jepic a mraků
našel jsi dnes hřiště po mrtvých dětech...
Bylo už zpustlé, zarostlé a k poslednímu
pochopení, a tím tedy jaksi
menší a jako vehnané do úzkých...
Ale v pelyňku a v hluchavách
dosud ležel zakutálený míč...
A také tam byl perleťový knoflík...
A bylo třeba celé lůny, aby jej ozářila... Neplač...

* * *


V KUCHYNI

Nebyls tu málem rok... Bál ses sem vstoupit..
A jen jsi tak udělal, prázdnota kdysi žadonící
a potom zhrzená zanevřela teď na tebe
a svéhlavě se dožaduje, abys odpykával
svou přítomnost svou přítomností...
Všechno je tady k tvému pohanění:
linoleum, třísky na podpal, vyprahlá moucha,
chlebová plíseň, zabřesklý ocet trhlin
a šťavel skvrn a tříslo staženého vzduchu
a z čihadla koutů prskající pavučiny
a docela vespod ticho, zrovna tam,
kam svítí měsíc jenom ve dne...
Však mezi těmi věcmi spatříš náhle
(s krutou, nejvšednější, a tedy nejtajemnější
a jakoby doživotní určitostí)
kávový šálek a na něm stopy po líčidle,
kde přitiskly se kdysi naposled
rty té, která tě opustila...

* * *


SETKÁNÍ VE ZDVIŽI

Vstoupili jsme do kabiny a byli tam sami dva.
Pohlédli jsme na sebe a už jsme nedělali nic jiného.
Dva životy, okamžik, úplnost, blaženství...
V pátém patře vystoupila a já, který jsem jel dál,
jsem pochopil, že už ji nikdy nespatřím,
že je to setkání jednou pro vždy a už nikdy víc,
že i kdybych šel za ní, šel bych za ní jako mrtvý,
a že i kdyby se ona vrátila ke mně,
vrátila by se už leda jen z onoho světa...

* * *

UŽ BY TU MĚLA BÝT

Vrány táhnou. Pero skřípe.
Déšť překládá oblaka do řeči zdí.
Kůň začíná prsa v hudbě.
Ženy vědí o všech šatech,
které nosily od dětství do panenství
a přes krev dál.
Pád vzbouřených andělů váhá,
co si počít se zmrtvýchvstáním,
jež vyloučilo instinkt hmyzu...
Ale už by tu měla být noc,
neboť pro oči hladových
je lůna lívancem
přes celý plech...

* * *

ZEĎ II.

Tato zeď s rychle uzavřeným
kusem prostoru je také
plná zarudlých trhlin
po mrtvici cihel...
Málo pozorné k nepřítomnosti slunce,
stíny skrývají dorozumění s člověkem
až po úklad...
A zrovna tady jste se mě ptala
je-li život sen, vy,
tak živoucí právě když spíte,
celá ve snu... Ale ta zeď!
Došla k vědomí sebe samé?

* * *

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
......poet maudit

Mé první setkání s Villonem umožnil major Zeman

Já začnu den čínským klasikem

Tři kumpáni - Li Po

Jasmínu loubí. Sedím u vína,
zve dobré druhy dobrá hodina --
a já jsem sám. Vtom náhle nad strání
kulatý měsíc se mi uklání,
já jemu. Se mnou v nebes modrý klín
můj kývá stín.
Společnost poklonami nešetří --
tak byl jsem sám, a teď jsme tři.

Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš ?!
Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš,
že dneska za vás oba
pít musí moje hříšná nádoba ?

Co je to ale, chlapci rozmilí ?
Já piju -- vy jste z toho opilí!
Měsíc se motá, žvatlá ke stínu,
ten se snítkou zas tančí jasmínu,
jen já tu sedím klidně při víně,
jim připíjím a v dobré hodině.

Tož loutnu sem, a píseň se mnou notˇte,
pak na kutě mě, chlapci, doprovodˇte,
vždyť do jedné se vejdou postele
kumpáni světlé noci veselé.

A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou
u vína v loubí, chlapci, na shledanou!