Bez partnera a přesto "optimista"...? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » kaficko6 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No jo, mám chytrého chlapa

To je pravda... někdy je složité nazvat něco pravým jménem. Nějak to shrnout.

Ale pomáhá to...!

Mar.gita » Beed

Mar.gita » Nuna Jedna z věcí kterou se teď snažím naučit, je NESNAŽIT se druhým pomáhat a něco za ně řešit. Lidi chtějí ostatním pomáhat a neuvědomují si, že to vlastně ani neumí, že je to to nejhorší co pro druhé můžou udělat. A to nemluvím ani o tom, že oni o tu „pomoc“ ani nestojí, musí si na všechno přijít sami. A když je nenecháš, mají pocit, že jim nerozumíš a naopak se to obrátí proti tobě. Nechat je ovšem jít jejich vlastní cestou, nechat je dělat chyby které si neuvědomují a ty je vidíš je velmi těžké, zvlášť pokud se jedná o lidi, na kterých ti záleží, ale jinak to asi nejde. Jak jinak se člověk věci naučí než tím, že ty chyby udělá? Např. dítě, můžeš mu stokrát říct nesahej na ty kamna protože pálí, ale dokud sám nepozná význam slova pálí, nebude si dávat pozor.

kaficko6 » Jan.ina Jůůů to ti přeji to je krásné že jsi to dokázala jsi pro nás, kteří jsem ve druhé fázi nádherná inspirace a posila

kaficko6 » Beed Skvěle napsáno a mám to také tak pokud se mi podaří něco co cítítm i pojemnovat hned se mi s tím lépe "pracuje"

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Jan.ina, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já už jsem ve třetí fázi, heč

S ohledem na potřebu větší vnitřní a (konečně i vnější) svobody jsem ukončila dlouholeté manželství. Po bezpočtu bezesných nocí a po vyřešení řady dilemat... jsem si užívala druhé fáze a ve slabých chvílích se ujišťovala, že i kdybych už v ní zůstala, prd se stane. Bylo to opojné období

Teď mám nový vztah. Trvá čtvrtý měsíc. Zatím příliš krátká doba na zásadní závěry, ale je mi moc hezky. Zatím mě svojí láskou nemačká, je s ním legrace ... Ale kdybych začala mít pocit, že mě to nenaplňuje - končím. Občas si říkám, kruci jak já jsem sobecká, taková jsem nikdy nebyla. Bude to tou druhou fází... Když si jdou za svým chlapi, proč ne my?

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"...člověk se nejdřív musí naučit být spokojený sám. Teprve potom může být spokojený ve vztahu."

"Když se dají dohromady dva nešťastní lidé, nemůže být jejich vztah šťastný."


------

Cituji Martina. Tohle mi kdysi řekl - naprostá pravda (ne že bych to dřív nevěděla - asi jsem to jen neuměla pojmenovat...).

Taky jsem měla jisté období, kdy jsem zoufale někoho chtěla. A nikdo nepřicházel... Pak jsem se smířila s tím, že jsem sama, začala se věnovat sama sobě, a najednou - bylo to tady...

A "do toho "pravého" vztahu dozráváme právě přes ta úskalí několika vztahů" --> hezky napsáno, souhlasím...

Nuna » Mar.gita Pro mě aktuální téma. Zrovna tohle jsem včera řešila se synem a jeho otcem - taková rodinná psychodebata. Tatínek se bohužel plácá v tom prvním extrému,kdy není schopen se z něj vymotat a nejen že tím ničí okolí,ale především sám sebe. No a jak je vidno,tak synek má ty samé sklony. Vyrůstá ve stejném prostředí jako jeho otec v tomtéž věku - rozvedeni rodiče kdy otec má novou partnerku,kterou to dítě vidí jako rivala. Nastupuje žárlivost,strach ze ztráty jistoty - pro 12ti leté dítě šílený psycho. Já sice vidím,v čem je zakopaný pes,dovedu pojmenovat,ale v praxi neumím vyřešit.

Jinak když řeknu,že jsem na konci té druhé fáze,tak to cítím tak,že mám dost našlápnuto k tomu,abych se v té samotě zahnízdila a už mě z ní nikdo nedostane. Což nechci,protože to je taky extrém.
Ideální by bylo nějaký splavný přestup do fáze třetí,kdy vztah ano,ale se zachováním vnitřní vlastní svobody.

Najdise.cz » Mar.gita Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Jan.ina, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je jedno , hlavně že už jsi ve druhé fázi, kdyby teprve v první, čekala by Tě druhá celá (četl jste už někdy někco něco složitějšího? )

kaficko6 » Mar.gita Myslím, že pracuji na druhé fázi.. jsem asi tak uprostřed. Ač bez partnera necítím se nešťastná, prostě vím, že člověk si má něčím projít, něco pochopit, něco se naučit. V jedné knize jsem četla: Jak chceš žít s někým, když neumíš žít sama se sebou??? Tak teď žiju se sebou zvládám různá úskalí ale i si užívám výhody a i se lépe poznávám a to je vám lidičky nádhera poznat sám sebe

Mar.gita » Nuna Taky myslím, že jsem v druhé fázi, jen si netroufnu odhadnout jestli na začátku, uprostřed, nebo na konci

Nuna » Mar.gita Super!
Děkuju!
Někdo moudře popsal lidské prožívání,prapůvody a prapříčiny všech vztahových potíží.
Jsem někde na konci druhé fáze.
Takže už jen krůček před tím "ideálem".

Mar.gita Kdysi na netu narazila na zajímavý článek, který se týká tohoto tématu. Než abych se vlastními slovy snažila popsat co v něm psali, bude lepší, když ho rovnou vložím. Snad to nebude vadit. Pokud by to přece jen byl problém, prosím Ameliee ozvi se a smažu ho

"Do prožívání zdravých vztahů musíme dorůst. V prvním stadiu jsme všichni v tzv. vztahové závislosti. Jsme závislí na matce, na kamarádech a na první lásce. Nedovedeme si život bez nich představit. Kdyby nás nechali být, máme pocit, že život končí. Říkáme si: "Když uděláte, co já chci, budu se mít dobře". Mnozí lidé se z této závislosti nevyhrabou za celý život.
Druhým stadiem je vztahová nezávislost. V tomto stadiu si myslíme, že nám patří svět. Že k životu nikoho nepotřebujeme a že všichni kolem nás mají své životy, které ten náš nemohou nijak ovlivnit. Máme vysoké mínění o sobě a všem dáváme najevo, že jediným správným světem je ten náš. Tento, na sebe orientovaný přístup, ve kterém opět mnozí uváznou, je příčinou údělu mnohých samotářů a ve společnosti nefunkčních jedinců.
Posledním a nejvyšším stadiem vztahové inteligence je vzájemná závislost. Do ní se dostáváme pouze přes vztahovou nezávislost a tato schopnost nám dává možnost se ponořit do prožívání vztahů se zcela jiným náhledem. Umíme být nezávislí, nevyžadujeme od partnera, aby otročil našim požadavkům, a poskytujeme mu plnou svobodu. Jsme ochotni vztah kdykoliv ukončit, pokud se ukáže jako nefunkční. Silně si uvědomujeme, že můžeme sice kdykoliv jednat jako svobodný jedinec, ale tohoto práva vždy nevyužíváme, poněvadž si uvědomujeme, že společné soužití nám dává vyšší hloubku prožitků a rozvoje než předchozí formy vztahů. Cítíme, že s partnerem dokážeme společně více, než bychom dokázali sami."

Ale abych ještě odpověděla na otázku. Jsem optimista i když jsem sama. Jen si nejsem jistá, jestli ten optimismus má původ v tom, že mi to nevadí a jsem spokojená s tím, že jsem sama, nebo jestli z toho, že věřím, že jednou se ten protějšek pro mě objeví

Nuna Jsem optimista i bez partnera,jsem pozitivní i bez partnera,ale dalo to fušku,než jsem k tomu došla. A vlastně mám pořád pocit,že ještě stále jdu.

růžička Mě spíše bombarduje strach.Je to divný pocit Důvěru a lásku si každý musí zasloužit , když nejde ovšem jen o chtíč..

EVOTY ...áno ,na začátku to bylo jiné...
Ale inak s Tebou celkom súhlasím!