Venku sluníčko začíná hřát a kytky probírat k životu.Všude voní jaro,ale pro mě je to nějak málo.Přišla mě navštívit nezvaná návštěva..ta kterou jsem nikdy poznat ani nechtěla.Chodí všude za mnou a nejde se jí zbavit,ani otrávit ani jinak zabít.Každé rano na mě čeká pořád mě leká.Nesnáším tu potvoru kazí mě všechny dny.Co s tím? Marně přemýšlím.Vzala mě chut k životu nebaví mě vubec nic.Nemám skoro,už co říct.Kdo to zná tak ví.Kdo to nezažil tak mu přeju at se jaké to je NIKDY nedozví.
samota
» Ilon spí s měsícem
no,tak daleko snad fakt nespadnu-moc se snažím a bojuji a hledám cestu kudy z toho ven...jen nevím,jak dlouho to člověk může vydržet-když prostě musí vydržet(musí v tom nějaký čas být-není jiná možnost)..stále jsem ale tu cestičku nenašla...ale "až zítra" znám už moc dobře a to už je dost drsný i pro mě -dříve skoro workoholika
samota
všichni máme tyhle své dny,neboj Jen nepodléhej a hledej odpověd na tu svou otázku-proč?! . až ji najdeš(jako už plno z nás ) už ta potvora nebude mít u Tebe žádnou šanci Tak se drž a jen se nevzdávej bez boje,ju? přeji Ti krásný nedělní den Kytičko! http://www.youtube.com/watch/…