Vítězka - Diskuze a zkušenosti

Šance se opět nápadně zvýšila. Už skoro nedoufala, že by mohla vyhrát. A ona vyhrát moc chtěla. Moc. Stále si říkala, že přece, když usilovně chce, tak že se to musí podařit. Před pár dny ještě společně se svou sestrou - dvojčetem přespaly v turistické ubytovně v Aši. Kdykoliv ráno molhy vystartovat. Cílem byly Košice, kde měly kamarádku, způsob dopravy autostop. No a samozřejmě vyhrává ta, která bude u té kamarádky první. Kudy pojedou bylo jedno.Vyrazila velmi časně ráno, potichonku, aby sestru nevzbudila a získala náskok. První den skutečně dojela dál, dařilo se. Ale druhý začala prohrávat. Vždycky večer si posílaly SMSku jednak kde jsou a jednak i pro kontrolu, že jsou v pořádku. Teď se zase štěstí usmálo.Nejen že ujela velký kus a skoro sestru dohnala, ale navíc řidič Martin byl skutečný sympaťák. Byla štěstím bez sebe. Tolik chtěla vyhrát a Martin k tomu byl skutečně velice příjemný bonus. Kilometry ubíhaly, večer se blížil. Příjemně si povídali. A pak třešnička na dortu. Martin bude za chviličku končit, bude doma, ale stejně je večer. Jestli chce, zve jí na večeři, a pak může u něj přespat. A ještě něco. Má teď pár dní dovolenou a zítra chce vyrazit na koupaliště směrem Košice, tak jí ještě docela slušný kus popoveze. Tak to je skutečně nádhera. Víc si přát snad už ani nemohla.Tedy, jestli prý se s ním nebude přes noc bát, dodal ještě Martin. Lehce se zarděla. Jak přiznat, že se vůbec bát nebude, spíš naopak. Když se v noci vraceli z večeře, skoro už si přála, aby se odvážil trošku víc, aby se odvážil odvázat. Sama mu nemohla říct, že by jí to nevadilo. Došli domu. Měl neuvěřitelně krásnou starou roubenku. Nádhera. Připravil jí, na chlapa nezvykle starostlivě a s citem, nádherný čistě povlečený pelíšek a popřál dobrou noc. Lehce ji políbil a odešel. Bude prý spát vedle v kuchyni na gauči.Vzrušením skoro nemohla spát. Cítila jeho blízkost. Třeba přijde. Přijď. Půlnoc. Hodiny odbíjí půlnoc. Ideální čas. Zaklepej, vejdi a řekni, že nemůžeš spát, že je ti smutno, zeptej se jestli smíš.... A nebo se vůbec nic neptej, přijď úplně mlčky a ....Ráno ji probudila vůně kávy. Snídaně byla připravená. Ani neví, jak nakonec usnula. Usmíval se a byl moc fajn. A kde je sestra? Podle večerní SMSky pár kilometrů před ní. Ale ona už teď má ranní stop zařízený. Dojedla a vyjeli. Přesně u koupaliště stála u silnice a stopovala sestra. Martin se začal smát té podobě a zastavil u ní. Vzájemně se představili.I sestra se spokojeně smála. Bylo celkem jasné, že do večera jsou v Košicích, a navíc si to krásně užily a teď to skončí příjemnou remízou. Dojedou to prý společně a je to. Ne. Tak takhle to nechtěla. Přece nejedeme takovou dálku proto, aby žádná nevyhrála. Vyhrát může jen jedna. Takový je život. A ona vyhrát chtěla. Závod pokračuje. Až do cíle. Rychle zamávala na projíždějící auto, nádherný sporťák. Brzdy zaskřípěly. Spěšně se rozloučila, zamávala a nasedla.Ale štěstí jí tentokrát až tak nepřálo. Řidič se celkem rád předváděl, ale po pár kilometrech odbočoval v místě s minimálním provozem a špatným prostorem na stopování. Přes poledne dýchala žhavý asfalt a až navečer dojela k okraji Košic. Ještě ji čekala upocená cesta přes Košice včetně dost dlouhého hledání. Co když jí sestra předběhla? Ne, nepředběhla. Byla u kamarádky první. Dokázala to. Vyhrála. Hned jí poslala SMSku.Sestra v zápětí odpověděla: Blahopreju, vyhrala jsi. Ja se par dni zdrzim u Martina. Je fakt uzasnej. A to bys koukala, jakou ma neuveritelne krasnou starou roubenku.