Fuj, už zase prší…vrčí spěchající deštníkyA jako naježené bodáky propichují smutné šedivé mrakyještě více…A přitom to jen Bůhpláče nad všemi stesky světaNebo snad andělé pouští lodičkyz podzimního listía ve volných chvílíchz těch barevných, vodouobtěžkaných listů skládají na dlažběpestrobarevné obrazynad kterými by i Picasso poklekl…Vytrvale a beze spěchuskládají další díly nekonečné barevné mozaikykterou ocení snad jen snílcibásníci a zamilovaní…Nespěchám…Vlasy mi těžknouBožím stýskáníma darem souznění…Blaženě nastavuji tvářočistné láznivelkých dešťových kapeksmývajících šeď z méunavené duše….A až bude zase zářit - jako ty obrazy andělských mistrůnechám ji pomalu - místo kostky cukrurozpustit v meduňkovém čajico chladne v hrnečku po babičce… http://www.youtube.com/watch/…
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)