#chci vykřičet všechna slova, co ti nikdy neřeknuvyrýt je do kosmu, aby i stvořitel viděl,co zmůže zrnko prachu, když potká upřímný srdceale ber svůj stín pochybnosti s sebouobčas se přiviň, nech ho dopadat na mně ne, nesmíš být jistábuď prstem i střelkou od kompasu,co nikdy neukáže tam, kam mánikdy ti neřeknu, jak sem nejistejz tebez tý tvý naprostý přirozenostiz toho co mi říkáš v postelito nesmíš, znič mně, nešetři mněohěň je špatný pánnehas co tě nepálí - blbostmrskni se mnou o zeďs celou mou domýšlivostío tom jak jsem lepší člověkzboř to a postav znovupotom tě budu opravdu milovata zůstanu(tečka, protože ty nevěříš tečkám)#