Zasněžený pohled z hor - Diskuze a zkušenosti

Na horách je sezóna. Ale popisovat, co to znamená, je zbytečné. Pochopí pouze, kdo prožije na vlastní kůži.Přestala jsem se ptát proč. To slovo zbytečně vysává energii a ta potom chybí.Asi jsem se naučila mít ráda zimu. A nade všechno miluju večery a tmu. Téměř denně, i když padám únavou, vyrážím alespoň na chvíli ven. Někdy jen kousek, k dětské zotavovně, odkud je krásný pohled na střed Špindlu.A někdy dál a výš. Vystoupat lesem k Zubrovi a pak se dívat dolů do údolí, ten pohled za to stojí. A když se dostanu až tam, zdají se mi protější kopce tak blízko, že kdybych natáhla ruku, tak se jich dotknu. A stejně tak i nebe. Jen krůček a byla bych tam a dotýkala se i všech hvězd, které září na obloze.Jsem poprvé tak vysoko a blízko... Nejen nebi.Jsem tu jen na chvíli. Na jak dlouhou, to zatím jen tuším. Až nastane ten okamžik, budu si vědoma toho, co od života chci, po čem doopravdy toužím, co jsem ochotná pro to udělat, kde mám své hranice, co dokážu přijmout a čeho se vzdát. A budu vědět, že jsem tady splnila, co jsem měla a jsem připravena jít zas dál. Že už je čas. Přestat být svým otrokem a vězněm, naplňovat své sny a touhy a jít za nimi i za svým cílem. Vzdát se strachu a pohodlí a převzít život do vlastních rukou.Zatím tu jen stojím , dívám se na ozářené nebe, na vysoké stromy, na rozsvícené město, nasávám studený vzduch a spoustu energie, která mi dává sílu do dalšího dne. Zatím jen stojím a sním, ale až příjde ten den, budu už připravená.