Necítíš pláč a necítíš slzyMožná jsi odešla tak trochu brzyNecítíš bolest, necítíš láskuTvůj život visel jen na provázkuByla to pro tebe jen velká starostTeď necítíš zlost, necítíš radostNedýcháš dávno, nevnímáš dotekSkončilo štěstí, skončil i smutekNecítíš úzkost, necítíš strachJednou se každý rozpadnem v prachNecítíš zklamání, necitíš touhuTak jako ty, skončíme v hrobuZavřený oči, máš už pár dníA nikdo neví, o čem že sníšA proč že spíš, dole pod mostemA tvoje noha leží, pět metrů bokemJak se ti asi spí, dole na kolejíchNení ti zima, v těch šatech slabýchProč máš rudou tvář, a kaluž pod níA umíráček, v kostele zvoníNeslyšíš zvony, co bijou pro tebeNamísto srdce, které je studenéLidi teď říkaj, žes byla blbáNecítíš zlobu, jsi totiž mrtváNezažiješ úspěch, bylo to zřejméKdyž jsi skákala, že tě vlak sejmeNevidíš nad sebou, azurové nebeVšechny ty lidi, co stojej kolem tebeA ptají se kdo jsi, nikdo to nevíPro ně budeš jen, dívka z kolejíKterá tam spí už, několik dníA vlaky v klidu, jezdí kolem níA nikdo neví, proč se to staloČeho´s měla dost, a čeho máloTvý nádherný vlasy, v kaluži krveKdo je tvá matka, kde strachy trneČeká a čeká, sedí u stoluAž se její dcera, vrátí zpátky domůČeká už pár dní, neví že se nedočkáPřes cestu přeběhla, ji černá kočkaTvůj nádhernej svetr, tak krásně zelenýBlůza modrá, šaty červenýPo včerejším dešti, všechno je zmáčenýŠkoda těch šatů, který jsou zničenýKterý už nikdy, nevezmeš na sebeNevezmeš nic, nepůjdeš do nebeNemělas komu říct, budu jen tváChtělas to tak, no tak jsi mrtvá