Stíny a pravdivý příběh o luku - Diskuze a zkušenosti

Dva stínypo cestě souběžně jdouVytrhli jsme bez suku srdcez těla staletého stromuZe stromujemuž věky dávno bylo odepřenopoznat cit ke svému ploduSrdce stromu mnohými letokruhy korunovanésvým chtěním změn sama sebeopracovali jsme do tvaru lukuTětivaze střívek obětních jehňatjenž rády sklonili hlavu svouteď při napínání lučištěnamáhá tobě i mne rukuZ čistoty nerozvětvených princů lesajsme těla šípůsvými dlaněmi vyhladiliA hroty které neminoui v bolesti pravdy cílna ně pevněopravdu pevněusadiliTak vznikl příběho luku myšlenekkterý napíná tětivu upřímnostijenž vystřeluje šípy slovdo nitra dvou souběžně jdoucích stínů Tak vnikl příběho dvou souběžně jdoucích stínechjenž za polední hry slunce byly spojeni lukem,tětivou,šípy ve stálopevný obrazec přímek,tvarůa rozličných úhlů světla klínůDva stínypo cestě spojeni jdou