Ve spánku tě hladím tamkde jiní mohou jen tušit tvou krásua do snu mi zní neodbytný štěkot psůDo ticha nocia snad další minuty spánkui štěkot malých psů zníjak řev podrážděných lvůKdyž tu náhle přicupitámalá vystrašená důvěraa schoulí se mi klidně do náručePřekvapen tou bezelstnou chvilkouproti strachu sevřu jí lehounceněžně ve svých rukáchdo jistoty obručeKde vzala se tu uprostřed nocita malá vystrašeně křehká důvěraNevímale za to vímkdyž se říkáže nikdy nechodí bosaje jen pověraTeď svou přirozenostími spokojeně pochrupujíce v mé náruči hřejeto malé důvěry ptáčeTo sama si po tměvystrašená důvěra našla cestudo náruče rozmrzelého spáčeVe spánku tě dál hladím tamkde jiní mohou jen tušittvou krásua do snu mi zní stále neodbytný štěkot psůJsem však šťastnýkdyž mohu této nocipotichu šeptatkrásná slůvkamísto spánkuvám oběmado vašichklidnýchsnů
Melody Pond
Důvěra chodí vždycky bosá to aby cítila kamínky pod nohama a musíš dávat velkej pozor abys jí nešlápl na paleček tak spěte, vy dva ještě není ráno