Malá mořská víla - Diskuze a zkušenosti

V hlubinách oceánu kde noci začínají k ránuvalí se líně proudy chladivéjak vlasy víly co zpívá tóny svádivémrtvé jsou vyčítavé oči námořníkůco za tou hudbou vrhají se z palub trojstěžníkůa víla lhostejně jen odplavalavždyť co jste chtěli, já vás nevolala...Jen světlo měsíce jí lákáze svého domova se vynořit a slyšet vzduch a hlas snad ptákazamávat na rybáře co si nevěřícně protře oči a zmizet hned dokud se neotočítenhle svět i když má své krásné nebenení tím správným, vílo má, pro tebejen zůstaň v bezpečí hlubinyzemě nosí jen žal, zklamání, šediny...A dál - já vím a i ty víšs holkama, s vílama je kříž...neodradí jí výčet možných nesnázína břehu spatří prince jak se procházía vlnek náruč houpavoui se svým hlasem nechá odplout dálavouna břeh se vydává a tvář si smáčí solívěděla, že je to tak, každý krok hrozně bolíKdysi snad příliš pyšná bylata malá směšná mořská víladnes za jediný pohled svého princedala by ze dna moří všechny vzácné mincea oceán je tichý vlny drží se svých cestmarně se ptáků ptáš zda mohli by tě véstslyšíš křik racků z pobřežía bolest znáš jak z koňských otěžíjak ryba němá neoslovíš lásku svoujen vzpomínáš na domov pod vodou...