Moje rtydošly bytřeba až k pobřežíkdyby tam byly tvéa vlny kreslily byobrazy přílivutak pomíjivétak nenahraditelnéa smazaly byv odrazu zapadajícího dnemilimetrymezi námikdy kůžemá i tvájen beze slova splynea já žijitvé chvěnítvůj smíchtvůj pláčtvou bolesttak že sama sebeneslyšela bych tak bíta hladí měslova tváa dotek vnímáníže cítímjak vedle měmůžeš ty snadněji jítkdy vpíjíš sepřes mou slupkua plníš mě dnem, nocí i zránakdy v očích tvýchvlastní nepoznávámkdy dívám se na sebekonečně sama rádajsi uvnitř měbez vypáčení dveříbez rozbíjení sklajsi pro mě ránemjsi svítánímprobuzenímz vlastního snajsi oblečen v mojí kůži........
Rotan
Když náhle poznáš že dá se žít i ten nejtajnější sen Kdy těšíš se i na ten nejvšednější den
Pak náhodou projdeš před zaprášeným zrcadlem a vidíš jak z něj na tebe krásné ženské oči září Zastavíš se oprášíš staré nánosy a ráda si prohlédneš tu krásnou ženu co se na tebe ze zrcadla udiveně tváří
Co může být pro chlapa více než když žena se před zrcadlem vidí býti krásnou sama sebou ženou To pak něžně obejmou tě ruce a ty cítíš vteřiny,minuty,hodiny,dny... jako by se oblékal do tvé krásy ženy do tvé všeobjímající kůže a přitom můžeš být svá a ne jen včelkou němou