Teče mi více slz,které si utírám,když zrovna hledíš skrz,čímž se mi posmíváš.Čekala jsem tolik dní,čekala jsem tolik let,sotva však je tu náděj,zase tam musím zpět...Hřeju si v sobě hadí hnízdo,jen čekám, až vyleze ven.Pletu si noc a den,kdepak je moje místo.Má svíčka naděje už dohořívá,tak zapaluji svíčku samoty.Je větší, delší, širší. O mnoho...Snad zaplaší ty stíny v mojí mysli,tolik se bojím temnoty...
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
karamel
» růžičkaNesmíme podléhat strachu. Strach je psychická smrt. Nechte strach projít jako bouři okolo vás. Bude pryč, zůstanete jen vy. Frank Herbert
růžička
Každého jednou někde něco čeká, dobré i zlé... jo, vědet bych to chtěla, tajemné budoucno dost mě někdy leká, třináctou komnatu bych ráda otevřela... Nic není přece hříčkou náhody... všechno je prece dávno předem dané... a spáry času mení osudy a končí často bitvy rozehrané Proč nikdy nic se nedá vrátit nazpátek? Proč duše bývá často poranená? Nitkami osudu tahá něčí parátek a bytost lidská, chybami se učí, chybami se trápí, životem se mučí, schytá jeho drápy a přesto není nikdy poučená....