Možná bychměla víčka přivříta nechat sehoupatve vlnách snůjenžei když své oči zavřuvidím jen tebeu břehůmých vodna vrcholumých horna kraji mé propastia tak vyplavu venvystoupámaž nadotek mrakůa rukuti do tvé vložímbez předchozíznalostiu hlubinybudoucnostia v mýchočíchco září v tvé blízkostinočním nebemuvidíšty svéjak lesknou sev kapkáchdopadající volnosti.
Rotan
V těch kapkách volnosti stoupáš vzhůru A v tvých očích žár zahnal už nejednu noční můru
Těmi kapkami volnosti se ti často rosí čelo Z kapek potůčky a z potůčků proudy pokryly volností tvé tělo
Pak vznášíš se do hlubin kde dříve čněl varovný nápis "Pozor propast" A v hlubinách mraků netápeš tak nějak opravdově vnímáš co vše ti může přinést obyčejného žití slast