Jsem žena, matka, milenkapirátská truhla, veřejná nástěnkata co tě konejší když máš žal velikýa zítra připálí vodu na knedlíkyjsem z bleděmodré mlhy sněníjak u cest chrpy v letním opojeníbalónek z pouti co ti uletělto co sis zasloužil i když to není férjsem odrazem tvým v zrcadle vzpomínekvoda co piješ, srdce jak kamínekna dlani rýha co věští tvou cestudenně mně oblékáš jak oblíbenou vestujsem žena, dítě, chvěníbojím se snů a popálenía v rukou mám naše asitak drž je taky...na věčný časyna věčný...nebo ještě dýlkoho to zajímá žes tady byljakmile zaváháš, sejdeš z cesty ty mně - já tobě budeme svými tresty