Na vrcholky hor - Diskuze a zkušenosti

Jdu neznámou krajinou, mé kroky mě pomalu, ale každým dnem s větší jistotou vedou dál a výš.Mířím někam na vrcholky hor. Občas přemýšlím, co mě tam všechno čeká. Jedno vím, ale jistě. Až dosáhnu vrcholu, najdu si zase jiný. Důležitá je pro mě cesta, po které jdu.Důležitý je pocit, který při tom mám. Důležité jsou okamžiky, které mi vyčarují úsměv na rtech a někdy také slzy v očích.Stejně tak i ty, které mi nahánějí strach. A je jich stále ještě dost. Všechno je z nějakého důvodu. Tak se snažím všechny pocity vnímat naplno. Jsem vděčná za úspěchy i klopítnutí. Zdánlivá jistota, zázemí, jsou ty tam.Co bude zítra??? Po pravdě, je mi to tak trochu jedno. Dnes je dnes a zítra je zítra. Může být, ale také ne.Zvláštní pocit. Ale jako by mi ubylo starostí.Jdu sama, doprovod mi dělá ticho, zpěv ptáků, někdy zurčení horského potůčku.Tolikrát jsem si přála, mít se s kým podělit o zážitky z cest. Mí přátelé, známí, ale zůstali někde tam dole nebo jdou jinou cestou a ti noví jsou zatím ještě nejspíš někde přede mnou. Věřím, že se k nim jednou přiblížím na dosah a budeme si o našich cestách vyprávět.Zatím se jen mlčky, někdy s lehkou nostalgií dívám do údolí a občas vzpomínám....Snažím se cestou zažínat spoustu světla, pokud někdo půjde po mých stopách, aby nezabloudil.Snažím se zářit pro všechny, kdo o to stojí. Ale i pro ty ostatní, kteří možná ještě váhají. Třeba jednou zdvihnou oči vzhůru, najdou odvahu a také zamíří na vrcholky hor.