Odvaha - Diskuze a zkušenosti

Instinktivně se přikrčila. Snad ještě dříve, než se stačila probudit. Podmíněný reflex. Obranný reflex. Je opilý. Jak jinak. Po výplatě se vrací vždy opilý. Rychle se schovat. Rychle. Kolikrát už takhle proběhla do spíže, kde se zamkla, aby to nějak ve zdraví přečkala. Aby přežila. V klidných chvílích se někdy sama sobě smála, že běhá do spíže, aby měla co jíst, kdyby se to „nějak protáhlo“. Ano, také jí ale kolikrát už napadlo, že to jednou nemusí přežít. Je v opilosti tak krutý. Rychle. ne. Je už pozdě. Zastoupil jí cestu. Nemá úniku.Vyčítala si, že si dopřála hluboký spánek, místo aby byla ve střehu a stihla se včas schovat. Vyčítala si, že nemají klidnější rodinu. Vyčítala si, že ho nedokáže trošku ztišit, aby aspoň nevzbudil syna. Má zrovna dnes narozeniny. Šest let. Celý večer se po tatínkovi sháněl. Chudáček, aspoň ten kdyby směl spát. Vyčítala si, že je špatná máma, když mu nezajistí klidný spánek. „Tak tys chtěla utéct? Ty děvko! Což nevíš, že jsi moje manželka? A já na tebe mám teď chuť…“. Vyčítala si, že ho nemá ráda. Dokonce už ani střízlivého ne. Ano, vyhýbá se mu. Když s ním už spí, má pocit, že je znásilňována. Ale má pravdu, je jeho manželka. Vyčítala si, že není dost dobrá manželka. Jedním trhnutím na ní rozerval noční košili na cáry. Věděla, že na sex nedojde. Že jí „jenom“ zbije a pak „spokojeně“ usne. Co ale ona řekne zase zítra sousedkám, až se do toho budou – jako obvykle a s chutí - šťourat? Hlavně ať jí dnes nic nezlomí. Co by řekla doktorovi? Schoulila se do klubíčka. Aby schovala svou nahotu, která by ho mohla provokovat. A hlavně aby se co nejvíce kryla před ranami a kopanci. Bylo jí na zvracení z jeho sípavého opileckého dechu i ze své vlastní neschopnosti napravit jejich manželství nebo… nebo to radikálně vyřešit. „Jestli na maminku šáhneš, tak tě zabiju“, zazněl nečekaně a zvláštně do dospělácké scény tenký, ale rozhodný dětský hlásek. Vzhlédla ze své obranné pozice a ztuhla v ní krev. Za manželem stál jejich syn a v napřažených rukách držel sekeru. Chtěla vykřiknout, ale hlas jí totálně selhal. Chtěla se k němu rozběhnout, ale tělo neposlechlo.Ujížděla autem, syn na zadní sedačce. Pod županem, který rychle popadla, jen cáry noční košile. Před očima stále vidí manžela, jak se svalil na zem. Nebýt jeho úleku a pádu, kdoví co by se stalo. Možná by jeden z nich toho druhého skutečně zabil. Dodalo jí to sílu jednat.Vystoupila až na břehu řeky u jezu. Syn usnul. To je moc dobře. Pohladila ho a velice něžně políbila. Byla už pevně rozhodnutá. Za takovýmto životem je třeba udělat tečku, definitivní tečku. Znovu ho políbila, přikryla starou dekou, co v autě našla a trošku stáhla okénko, aby k němu mohl čerstvý vzduch a aby slyšel ve spánku šumění řeky.Došla k jezu, usmála se na hvězdičky zrcadlící se na hladině .Pak vyndala z kapsy županu mobil a vytočila Bílý kruh bezpečí. Ještě štěstí, že si číslo nedávno uložila.