V secesním domě okno otvírá něčí rukaptáci před deštěm na 20 stop kočičím hlavámvikýřem proudí duch malovaného domuměsto se chystá spát...Polibkům drobných milenců šeptám-dávno před tady a teď(že je znám…)Aniž by hlesla ruka nenechaváv secesním okně náhle – tma…okno zavírášMožná že nikdy není stejná chvílepříchutě místa, dechu, prach…když město stáhlo tvoji siluetu-vím, že ač svítíš,(ve tvém okně tma…)Možná jsou kroky, které nejdou stejněmožná je osud, karta, hra?Však ač město stáhlo Tvoji siluetu - na moje tvářeSvětlo dopadá.