zpověď - Diskuze a zkušenosti

Brid Hopki » kedarda Hm.....

kedarda » Brid Hopki Vážení a milí spoludiskutující!

Došlo mi pár soukromých vzkazů, nebudu na ně odpovídat zvlášť.
Má básnička byla nejen příspěvkem, ale také odpovědí na příspěvek RojIvky, která mi v současné době pomáhá zpracovávat ty mé strachy.

Jakmile nemiluji, bojím se
Mám-li strach, nemiluji

Mít strach milovat či ještě hůř mít strach, že nebudu milován a nebo se bát, že nebudu milován TAK, jak si myslím, že potřebuji, že si zasloužím...

Láska je dar a současně schopnost. Dary dostáváme a schopnosti musí být teprve pracně získávány. Jako dar je to něco, za co máme být vděčni a jako schopnost: je naší příležitostí se ji celoživotně učit rozvíjet.

Nemluvme jen o lásce erotické, partnerské. Nelze skutečně milovat partnera a přitom nemilovat život, sebe, vesmír atd a naopak či jinak. Kdo opravdu miluje zvířata, dovede milovat i sebe atd. Je mnoho druhů lásky, ale pořád je to jedna a tatáž schopnost.

Jen je tu ten pitomý strach, který ze schopnosti cítit a prožívat lásku ukrajuje, neboť je její odvrácenou polaritou. Strach vyplývá z naší poznané minulosti, kterou jsme možná prožili jako bolestnou zkušenost. Nechceme, aby se opakovala - bojíme se.
Možnost prožívat lásku je tu vždy jen v přítomnosti. Už jen rozdílnost těchto časů je konfliktní, což teprve, když přidáme naší mysl, která s tím vším rafinovaně dokáže zacházet a manipulovat. Dokáže manipulovat sama se sebou.

Schopnost milovat je to nejvyšší, co zde můžeme dělat. Milovat cokoli, kohokoli. Mít strach je ta nejlidštější potíž. Ještě si řekněme, že všechny strachy jsou odvozeny od strachu ze smrti...

Svůj strach na sobě nemáme rádi. Vše, co nám brání v lásce, nemáme rádi. Nemáme rádi nemít rádi. Všichni jsme stvořeni pro lásku. Jsme láska.
To jen strach, že tomu tak snad přeci jen možná není, nám brání se lásce plně otevřít. Já bych se přece snad i rád měl, ale co když mě nebudou mít rádi ostatní... A tak bojujeme se strachem, ale boj, to je to, co on chce. Bojem se strachem konflikt s ním roste. A tak strach posiluje sám sebe a my se postupně bojíme tolika věcí, až se bojíme lásky samé a tím se vzdáváme jediné účinné zbraně proti strachu - lásky.

Nezbývá než milovat svůj strach.

Nezbývá než milovat sám sebe - právě i se svou schopností se bát, se vším špatným, co o sobě tajně víme.
Protože to máme všichni stejně: bojíme se, že nejsme pro ostatní dost dobří, že nás nebudou mít rádi. Žijeme-li tento strach, chca necha to vyzařujeme, posilujeme strach ostatních a strach našeho okolí přiživuje zpětně zase ten náš.

Milovat svůj strach, milovat sám sebe i se svými chybami... no jo, je to taková fráze, že, ale jen do chvíle, než nás strach strach a touha milovat dožene k intenzivnímu hledání: Co s tím.

Ta fráze MILOVAT SÁM SEBE je dokonalá. Nechť tomu věří i ti, jimž to zní plytce.
Jsem dost dobrý pro všechny okolo, neboť jsem dost dobrý sám pro sebe. Ano, vím o sobě neskutečné hrůzy (kdyby jste jen věděli - ach ten můj strach), ale také tím vím, že i Vy to máte stejně. A tak si odpouštím a věřím, že jsem přijatelný, milovatelný. Dokážu odpustit své matce, která mne týrala, dokážu odpustit ženě, která mne ponížila, odkopla, kamarádovi, který se na mě vykašlal, dokážu odpustit sám sobě. Mé chyby nejsou horší než ty vaše. Podléhám mnoha nízkostem a má minulost, jéje... ano, ublížil jsem. Samozřejmě ze strachu! To, co je ve mě nízkého, je tak lidské...

Mám se rád. Vy mě nemusíte mít rádi. Má láska k sobě, k životu, je tak silná, že unese třeba i něčí strach, že on to nezvládne a že já tu jen hraju divadlo, pózu a že mu nabízím jen ubohou frázi. Unesu i vaši nelásku. A každý z Vás také. Když se každý dokážeme milovat sám sebe i s chybami, i se strachem z odmítnutí a to už je jedno s čím - prostě milovat sám sebe.

Říkali mi \"měj se rád\" a nevěděl jsem jak. Tak jsem to zkoušel doslova. Pečoval jsem o sebe a dopřával si milé, krásné věci, jídlo, okamžiky. A když nebyl nikdo, kdo by se mne dotýkal, dotýkal jsem se sám sebe. Kdo je fakt v úzkých, neváhejte se pohladit. Nebudete trapní. To vám šeptá jen strach.

Kdo je zoufalý z nelásky, ať začne třeba takto primitivně. Pohlaďte se a řekněte sami sobě: Mám se rád. (Jo a věřte tomu...)

Říkali mi: \"Měj se rád\", ale neřekli jak. Hledal jsem a přidám: Měj se rád Teď a Tady.
Lásku tu nebyla a nebude. Je. To, co bude, je doufání, představa, očekávání, závislost. To, co bylo, je vzpomínka, trauma, nepřijetí.

Láska může existovat jen v tuto chvíli. Nikdy jindy.

Já jsem tu, teď a jsem pro lásku dokonale dokonalý. Mé chyby jsou jen v minulosti, vše špatné v mém srdci je pryč. V tuto chvíli je pouze tato chvíle a teď je tu láska. Přítomný okamžik.

V přítomném okamžiku nedokáže existovat strach z budoucnosti, výčitky minulosti atd.
Kdo má strach, že jsou to jen kecy, že to nefunguje, není tu v přítomném okamžiku, podléhá stále svému strachu a ten mu bere možnost milovat.

Jsem tu teď a tady. Kašlu na to, že to, co píšu, se bude někomu líbit a jiný mne odsoudí. Já to píšu rád. Baví mě to. Mám radost tady z těch smajlíků, z toho svého ťukání do klávesnice. Když se to bude líbit, potěší mě to. Třeba mě leckdo odsoudí jako manipulátora nebo že jsem to opsal apod. Pak mě to možná zarmoutí. Teď je mi to jedno! Teď mě to baví! Teď mám radost. Protože jedině teď...

Bát se lásky, o lásku, je cesta do pekel. Milovat (neodmítat - přijímat) třeba i svůj svůj strach... myslím, že je jediná cesta, jak nalézt celou svou schopnost milovat.

Miluji svůj strach. Posílám tomu sráčovi kupu pusinek.

Brid Hopki » kedarda http://www.youtube.com/watch/…

<bobule> » Brid Hopki Všechno to jsou krásná slova dík a Roy nádhera.Připomělo mi to krásný chvíle.

Brid Hopki http://www.youtube.com/watch/…