Ztráty a nálezy - Diskuze a zkušenosti

„Do prdele, vysrat se na všechno, na svět i na ten zkurvenej život…“ Zhruba takový světový názor měla, když otevírala láhev tuzemáku (nic jiného doma zrovna nenašla) a pila rovnou z láhve. Ztratila manžela, který možná nalezl jinde to, co doma zapomněl hledat a zřejmě si nedělal starosti s tím, co naopak vlastně ztrácí. Nenáviděla ho a milovala, vlastně nenáviděla ho, protože ho milovala. Pak ztratila práci a dnes, aby toho nebylo málo, ztratila peněženku, kde měla nejen všechny doklady, ale také patnáct tisíc, co si před tím vybrala z bankomatu. Jak se jí to mohlo stát netuší, ale to ostatně netušila ani když ztratila manžela nebo práci. A hlavně stále víc ztrácela všechnu naději, o dobré náladě ani nemluvě. Ta odešla možná tenkrát s manželem. Znovu si pořádně přihnula a zatímco se v ní láhev zvolna ztrácela, ona rychle ztrácela i sebekontrolu.Zvonek ji probral. Dost mladší muž než ona stál ve dveřích, v ruce její peněženku, prý jí náhodně našel a adresu vyčetl z dokladů… nálezné?… samozřejmě že nic nechce… kávu si dá klidně a rád… Byla si jistá, že peníze jsou pryč, ale aspoň ty doklady. Otevřela a nemohla uvěřit… jeden… dva… pět… deset… patnáct. Je tam úplně vše. Nemohla se ubránit návalu radosti a nadšeně ho objala a políbila. A ještě jednou – trošku déle. Jak dlouho už takhle nelíbala? Bylo to nádherné a vzrušující… a do třetice to udělal on… a byla v tom skutečná vášeň. Přitiskla ho k sobě a cítila jednak uvolnění, jednak stupňující se vzrušení. „Vy se nebojíte?“, zeptal se jí. „A čeho bych se měla bát?“ „Třeba, třeba že tě podříznu…“ a vzal z kuchyňské linky dlouhý ostrý nůž a přiložil jí ho ke krku. Zatrnula, nechápala vůbec nic, netušila o co mu jde. A pak se rozesmál a oči mu zajiskřily. Dala se také do prudkého uvolňujícího smíchu a věděla, že ho chce úplně a začala mu rozepínat košili sama ještě s nožem u svého krku. A v tom ucítila chladnou čepel sjet po své hrudní kosti a její tričko i podprsenka byly přeťaty v půli. „Ne“, vykřikla, „rifle ne, nemám na nové…“ a rychle je svlékala, než na nich spáchá také harakiri… Znovu ucítila čepel, teď na stehně a kalhotky zůstaly v pase jen jako vzrušující ozdoba… Vášeň, touha, na hranici bolesti, napětí, nebezpečí a vzrušení. Jak dlouho už něco takového nezažila. A zažila to vůbec někdy? Ještě trochu rumu… Nádhera… Zůstaň… Zůstanu…Podle sluníčka už musí být dost hodin. Ta hlava… co jsem to dělala?… gauč… cáry trika… nahá pod dekou… rozřezané prádlo.. a ta bolest hlavy… Jo.. peněženka… čestný nálezce… kde je?… samozřejmě mohla tušit, že nezůstane… ale co, bylo to tak vzrušující… ale je pryč… dle jejího hesla ´kdo se přiblíží, ten ti ublíží´… aspoň že ji zůstala ta peněženka… Bezděčně jí otvírá a nevěří svým očím. Je úplně prázdná. Zamíří k lince, jestli není ještě něco v lahvi, aby to do sebe nalila. Není. V prkénku na maso trčí nůž… ano, ten nůž, který včera klouzal po jejím těle a obnažil jí… a tímto nožem je tam přibodnuta tisícikoruna a cedulka s textem „Za sex - na svůj věk jsi byla docela dobrá“. Vyzvracela se do dřezu.Zvonek ji opět probral. Vytrhla nůž a oblečena pouze do „opasku“ ze zbytku kalhotek a s nožem výhružně v pravici prudce otevřela dveře. Byla tam obrovská kytice růží, něco tak obrovského ještě nikdy neviděla. A za ní se schovával… kuk… její ztracený a tolikrát zatracený a přesto stále očekávaný manžel. „Prdelko, myslíš, že bys mi dokázala odpustit?“