Za oknymíhá se životjak leporelokterá mně naučí žítaby to nebolelokterá mi pomůževyčistit snyod černých flekůzahojí jizvyod rana od útěkůvlaky mi nejelynikdyco čtvrthodinuzrozená ze zelínemám citpro rodinustavím si domečekz knížek a z písmenekposvátný zevnitřa chatrnýnavenekstokrát jsem platilaz hloupostii z rozmarukdesi jsem nechalaboty i kytarumodrý je nebea tráva má zelenej šáltak proč mně zebekdyž ráno už nemůžu dálvlaky co vyjelyvčera až na kraj světanestíhá vílaco má takysvoje létabylo to prima a bylo toho taky dostneztratit humorje lehčí než trpělivostza okny míhá seštěstíjak z celuloiduv který je napsánokam jednouasi dojduschovám je v poličkáchmožná jenpro jistotunajdu tu svoutřeba mámuž jen jednu botu...
Renor
...za okny míhá se svět, letí jak o život jakoby nechtěl jen snadno neuspět jako by nesnesl doprovod... k životu jinému co brání jen na okamžik pouhý uspět v té spletité propasti všedních dnů a pak tunel náležitě dlouhý dá možnost vzepřít se hloupým,nemožným snům.... a pak ta víla, co nestíhá vlastní svět byla by tak strašně moc ráda, kdyby bylo jen malinko co závidět... z jejího světa pak ukáže záda a taky lásku, co bere dech a nejlepšího kamaráda... kterýho má víc než ráda a pak radši nevědět, co může přinést tenhle svět... snad v těch knížkách se utápět do života jiných se potápět... a snít...
...snít si svůj sen za oknem možností jež míhá se svět... za oknem možností... ne, není co závidět...není