Prosebné oči - Diskuze a zkušenosti

Podařilo se jí vysmeknout. Už nemohla dál. Musela běžet pryč, co nejdál odtud. Co nejdál od Něj. Cítila krev, která jí tekla z nosu i úst. A také moč, kterou neudržela při kopancích do břicha. Styděla se sama za sebe, že se to děje, že nedokázala udržet jejich manželství, že nemají hezkou rodinu. Ale už nemohla dál. Vysmekla se, ještě stačila mezi sebe a Něj převrátit skříňku, čímž Ho snad trochu zdržela a vyběhla ven. Téměř neviděla, bolel jí snad každý kousek těla i duše, ale nejvíc ze všeho se jí chtělo zvracet. Zvrátit všechny vnitřnosti, sama sebe vyzvracet a nebýt. A pak ta strašná bolest v břiše. Ale teď hlavně rychle běžet a někoho najít, jenom najít kohokoliv, normálního člověka…Seděl na lavičce a pozoroval západ slunce. Lehké mráčky rudě prosvětlené a jejich odraz na hladině řeky. Harmonická idylka tajemné přírody. A přibíhající žena rudě zbarvená krví. Obrázek kontrastující jak s přírodou, tak s tím, co by žena vyzařovat měla. Z posledních sil zavolala „pomozte mi“ a složila se mu k nohám.Netušila, co se děje a kde je. Cítila pouze strašnou bolest. Svěráky na spáncích, žíravinu v břiše a opět ta touha zvracet a zvracet. Všechno ze sebe vyzvracet. Konečně se jí podařilo namáhavě otevřít oči. První koho uviděla byl zase On a skutečně zvracet začala. Slyšela ho jak říká „miláčku, neboj, už jsem u tebe, už ti neublíží“. Vůbec nechápala, kdo jiný by jí mohl ublížit a znala jeho sladká slova po každém ponižování a bití. Za chvíli se probrala znova. Co tu dělá policie? „Ano, je to moje manželka, tady ten pán jí začal bít, asi šílenec…. samozřejmě se o ní už postarám… nepotřebuje ošetření, to je v pořádku, je jen v šoku… miláčku, chceš toho pána zažalovat a nebo to necháme být, viď?… Jasně, zapište si jeho legitimaci, ale žalovat ho nechceme… jsi tak statečná a velkorysá, miláčku… pojď, dovedu tě domu“. Pohlédla vedle sebe a viděla vyděšeného muže celého zkrvaveného zřejmě její krví. A uhlazený manžel jí opatrně podepřel a odváděl domu.Všechno mu přišlo jako zlý sen. Ty její prosebné oči i to bezvládné doslova zmučené tělo. Dlouho umýval krev, kterou rukama stíral z její tváře. Rukávy má také ještě celé krvavé. A cítil znovu vlastní dusivou bezmocnost okamžiku, kdy byl považován za agresora a nezmohl se v šoku ani na jediné slovo… Zvonek. Teď večer? Nikoho nečeká. Usmál se. Možná první večerní hvězda přišla na kousek řeči. Nebo že by si ho našly znovu ty smutné prosebné oči?Policie…. „Jste zatčen. Paní N podlehla vnitřním zraněním, která jste jí způsobil.“