Rozkrývám závěsy z rybářských sítí,ploutvička po ploutvičce,a šupinatá těla třou se o sebe,tak nevinně, samy od sebe,v rytmu drnčících pokličekmalých hrníčkůplných dušiček.V buňkách planktonu,vetkány vzpomínky na dobu,kdy svět byl jeden oceán,neznajíce dnešní lidskou podobu.Jen východy slunce,a pár organismů,pár orgasmů,pár o-,pár,pápáp...