Rozkrývám závěsy z rybářských sítí,ploutvička po ploutvičce,a šupinatá těla třou se o sebe,tak nevinně, samy od sebe,v rytmu drnčících pokličekmalých hrníčkůplných dušiček.V buňkách planktonu,vetkány vzpomínky na dobu,kdy svět byl jeden oceán,neznajíce dnešní lidskou podobu.Jen východy slunce,a pár organismů,pár orgasmů,pár o-,pár,pápáp...
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Tolik je otázek země se otáčí, zastavit ji nelze? A byla tu kdysi jen voda? Kdyby nebylo lidí, bylo by jí lépe? Byla by vůbec? Zákon který je daný, je tu země vůbec pro lidi? Co je stvoření a kdo je stvořitel? Proč lidi věří v boha? Jsem vůbec a co jsem? Proč jich je tolik a zdaleka nejsou všechny.. Odpověď je či není? Smutno je na duši, pak hledá odpovědi, hledá vysvětlení, A světe div se, ono stále není.. V těch všech otázkách se strácí podstata.. Vnitřně pohlédnout do sebe, naleznout svoje vlastní já... Milovat ho a hlavně být jím.. Okolo jde čas, vnímáme ho, jen někdy zůstáváme stát, ztrácíme ho v úvahách, které nepřinášejí nic, natož odpovědi.. nebo jen útěk od reality... Jsi člověk,tvor, vnímáš, vidíš, slyšíš.. Slyšíš?To je život, ve svých vlnách přichází k tobě, můžeš se utopit nebo žít.. Prostě žít...