Na kraji útesův pěně bělavéchtěla jsem zachránitsvé srdce bolavé.Možná jen lýtka smočitmožná celá do vody skočitnebo se jen v písku stočit a hudbě přílivu naslouchat.Moře modravétak plné sílyvšak přijmout nechtělomě v tuto chvíli.Ještě není ten správný časještě vychutnej svých činů kvasaž v život svůj zas navrátíš jaspak znovu přijď se rozhodnout.Ve chvilce překrátkévěděla jsem vše a nicže život a svobodaje mnohem víc.Nač smáčet se v pěně bělavéopouštět problémy krvavě bodavéaž srazím krk sani stohlavépak teprv volně mohu sicestu či konec jejís plným vědomím zvolit.
LaBelissia
» Loen
Odmítnuta mořem i zemí cítím obavy jež srdce mi plení Pohlížím na nebe však zrak obrácen do sebe tuším již co mi zůstalo to vědomí dlouho ve mně vzrůstalo Křídla schovaná rozložím a z nutnosti konečně létat si umožním.