Nitky utržené z oka, z tváře,cáry plápolající v bouři,doutnající knot svíce naděje,kterou sfouknout je přes lidskost snadné,jen provádí se pitva srdce.Zalité tváře,stěrače zamrzly,příběhy tonou v páře,v zapomnění času,a vynořují se právě když zní chodbami svatební pochody hvězd.Nestojíme a nestojíme,a provokace osudu- toť věc!Nechci vyhrát!Nechci hrát!Nechci vy-, my-, oni-,...Chci nás-V pytlíčku kuličky,že černé a taky bílé?Vřesovitá pole bez důlků,ale nepochopitelné sítěna zdech drobných souhvězdí.Slaná vodasamá vodamrtvá voda...ale voda.A dokud bude voda vodou,budu plavat napříč proudem.Smiř se s tím, vodnáři,tohle je zas moje upřímnost.