V korunách stromů už jen tma,a stříbrný jekot mladých laní,co nese se napříč dálavou,a vrhá stíny, když se rozední.A na cestách nevlastní kroky,pošlapané nohy vlastní tíhou,z bosých chodidel odlupují se střepy,to zas jednou někdo hrdinou.Kouše ten provaz okolo krku,a kov odírá kůži na zápěstí,hřmění za humny, za hlavami,na nose červ, na prsou had.Pakliže utichá voda v řece,ze stok linou se pošetilé myšky,z hrdla line se skřehot babizen,jež nahé tančí na hrobech.A v korunách stromů už jen tma,ti ptáci, co viděli, už nepoví,že pod stromem dítě,co už nikdyneuslyší zvuk svého pláče,-ti ptáci-odletěli.