Můj stín jde?Jdu já s ním?Následuji?Vidím? (nevidím?)Vracím se? Slepnu?Ano?Ne?...kdyby měl štěkot malého psíka nohy,utekl by před stínem ozvěny?Vzad či čelem?K čemupak? Či teď?...nad útesem vane mocný vítr,Tvůj štít se leskne lstí sebeklamu...Přesto v Tebe věřím!Nepoutám.Krásu okamžiku neslyšněházím k hlubinám...Čti(bez háčku)
víš, měla jsem kamaráda, studoval Český Jazyk a literaturu a vždycky se strašně divil, jak je možné, že si někdo dokáže "interpretovat" básně... že tomu nerozumí, že to nemá patu ani hlavu, ztrácel se v té "pitvě"... v tom systematickém rozebírání slova po slově... ale v básni, pokud je dobrá nebo nějaká (nejen rýmovaná) se dá najít mnohokrát tolik,,, a každý v tom najde své... tedy někdy...
v takové básni je svoboda... jakmile se začne rozebírat, ztrácí "dech"
simona777
Já v tom necítím ani tak smutek, spíše ty otázky, to ptaní ty ,,neodpovědi,, tvé sklony stále přemýšlet a řešit, ale když tohle hodím za hlavu tam mi zůstane zase jenom dílo, které stojí za to číst - má to úroveň a krásně se to čte i bez ´´pitvy´´