Kdo jste, že mě soudíte?Mrchy, lháři, pokrytci.Už máte mě, už víte vše!Co chcete víc, hranici?Ano, ano, spalte mě.Přiložte s úsměvem na líci.Nešpiní popel? To snad ne!Rychle prostředek čistící.Vydrhni pravdu, ponechej lež,schovej se za prázdnou povinnost.Vymysli omluvu, vymysli, nežstane se z prosté nouze ctnost.Oheň už hoří, plápolá tiše,ruce za zády, přes hlavu šátek,kdo se tu koří a kdo žije v pýše?Každý si chrání jen vlastní zadek.Budiž toto smutným povzdechnutím nad nadčasovostí některých lidských druhů a poctou básníkovi z nejlepších, Francoisi Villonovi.