Milovala ho. Jak jen moc ho milovala. A tím víc jí trápilo, jak málo si jí všímá on. Někdy měla dojem, že ač je mu denně tak velice a těsně blízko, že už ji skoro ani nevnímá. Ano, on ji snad už vůbec "nevidí". Někdy ji napadlo, jestli není snad pro něj příliš sešněrovaná, ale zároveň měla dojem, že by taky nechtěl, aby byla příliš "volná".A pak ji také moc vadilo, že má ještě tu druhou. Proč mu nestačí jen ona. Ano, věděla, že to tak nějak asi "musí být". Ale stejně jí to moc štvalo. Snad jediné, co ji uklidňovalo, že "tu druhou" ("první" byla ona) nemá zřejmě o nic radši než jí.Nemohla se také zbavit dojmu, že se nad ní povyšuje. Že k ní tak nějak shlíží svrchu, občas se k ní "laskavě skloní", ale pořád si připadala tak nějak níž. Není nakonec opravdu ona příliš přízemní?Jak ráda by nějak znovu upoutala jeho pozornost. Tolik stála o jeho lásku. Byla by se pro něj třeba přetrhla... Ano, to je ono! Přetrhnout se pro něj! Tak ji vyměnil za jinou. Ani neměl tolik slušnosti, aby se s ní trošku rozloučil. Ano, je to tak, tak těžký život má tkanička do boty...
Piháček
ty jsiiiiiiiiiiiiii chvílema jsem si myslela...že píšeš i o mě.... taky se ti musím občas zviditelnit abys mě viděl jako zrovna před chvílí ach jo...tkanička do bot