Jednou za čas, pohár se naplnía hvězdy přestávaj padat do klína.V slzách hořkosti slepotu tajíme,však poznáme v temnotě vlastních hlubin,jaké to je, být na zemi.Případné otázky ztrácejí na váze,neboť odpovědi jsou jasné tak,jako zář slunce při rozbřesku,který jednou přeci nastane,jen musíš počkat si na další vlak.Pár ran holí,tma však zhojí, světy dvojí. ...Potrhaná pavučinkaa pavouček zdrhl do známa,jen muška štěstěnkatřepe řasami.A její slzy zdobí pavučinku.A v bolesti je krása,jíž umělec nevidí,dokud neudělá krok zpět,kroksunkrok doleva,otočka,rozmáchni rukama,výskok a záklon,a zase nazpět.Pak vlákna se uvolní,zatřepeš křidýlky,a bzzzzzzzz... ...