Nohy těžknou a krokyjsou o něco kratšímožná zastavit sebylo by snažšícelá se ponořita v tichukolébat se sem a tamno já taková nejsemmálo s tím naděláma stopa se ryjea sníh jí v minutách zakrýváale až roztajesnad nebude tolik blátiváa velký kámenco nyní spadl a propadl se do hlubin až do neznámami zašeptal v síle plného hlasuposlouchej dobřety nejdeš tady sama..........
buba
Cesty jsou spletité, a nejeden z nás po nich kráčí, když těžknout Ti nohy, a je Ti k pláči, vítr šlehá tě do tváří, a déšť smáčí, a přesto ze všech sil, jdeme si houpy hou, vždyť mezi tím vším, je i slunce nad hlavou. A cesta krkolomná, a každému i někdy známá, ať blízká nebo vzdálená, Ty vážně nejdeš po ní sama. A i v myšlenkách, překonáš i nejsilnější proud, že v srdci máš vždy s kým plout.